Hurá, podařilo se mi najít obrázek s mým milovaným účesem, který jsem tady měla původně. Mám ho už dlouho vytištěný a už dlouho ten účes chci. Včera jsem si ho dokonce i vzala ke kadeřníkovi. Řekl mi, že na to sice ještě nemám tu správnou délku, ale už mi může udělat ten střih. Když jsem tam s tím přišla poprvé, tak jsem měla ty vlasy moc krátký. Takže, teď jsem ostříhaná, jako ta holka na mojí ikonce. Celá já.  Takže vzadu sesříhaný, vepředu delší do špičky. Jenom mám ještě ty vlasy trochu kratší, ale to doroste.    Vzhledem k tomu, že jsem byla včera u kadeřníka, tak samozřejmě pršelo a já zmokla, takže se mi ofina zkroutila. Dneska ráno jsem to znovu vyžehlila a znovu zmokla. Skvělý. Ale ani se mi to moc nezkroutilo. V práci mi to všichni chválí. Jo, ten účes se mi fakt líbí a cítím se v tom fakt dobře. Nejvíc mě pobavilo, že je to emo účes.

Včera jsem počítala svoje finance a fakt jsem se na sebe naštvala. Jsem schopná utratit úplně všechno! Je to úplně neuvěřitelný, ale když vím, že mám peníze, tak jsem fakt schopná je utratit za blbosti, třeba oblečení teď mám na několik let dopředu, taky mám doma plno kosmetiky a jiných blbostí. Když dostanu nějaké peníze navíc, tak mě nenapadne, že bych si je třeba mohla dát na spořící účet a zvyšovat si svojí rezervu, šetřit na dovolenou nebo je tam prostě nechat, aby se úročily. Ne! Já nutně potřebuju další sukni, další boty, další tričko, další krémy... Když jsem včera viděla, kolik jsem zase utratila na kreditce, tak jsem se už fakt naštvala. Nehledě na to, že se mi tenčí zásoby z toho odstupného, které jsem na podzim dostala. A mě to fakt štve. Když si spočítám, kolik peněz jsem utratila úplně zbytečným utrácením, tak bych si musela dát pár facek. Takže končím. Začala jsem si psát své výdaje a budu teď šetřit. Pokud bych takhle pokračovala, tak budu za chvíli zadlužená až po uši a po nějakém autu, vlastním podnájmu nedej Bože vlastním bytu, si můžu nechat leda tak zdát. Tím pádem budu pořád bydlet u mámy v bytě a pořád budu poslouchat, jak jsem neschopná a nesamostatná. A taky ruším kreditku. Když jsem viděla, že tam platim jedno pojištění, druhý pojištění, úroky... a kolik oni ze mě mají peněz, tak to se mi taky nelíbí. Takže mě čeká docela nepříjemný hovor, protože je mi jasný, že mě budou přesvědčovat, že tohle pojištění potřebuju, kdyby mi kartu náhodou někdo ukrad, druhý pojištění potřebuju bla, bla, bla... a vlastně celou tu kartu potřebuju, protože co kdyby?! Jak co kdyby??? Kdyby něco, tak mám mít rezervu! Kterou zatím naštěstí mám a už na ní ani nehrábnu, ani kdybych potřebovala 10 nových sukní. A neser mě.

Bráchova přítelkyně si zvykla mi skoro každý den psát maily. Když se jí pak já neozvu pár dní, tak mi hned píše, že si myslela, že jí třeba napíšu, jaký jsem měla víkend a tak. Když se spolu vidíme a bavíme se, tak je to v pohodě. Ale ty její maily.... Píše jak prase a já to nemám ráda. A pořád si na něco stěžuje. V práci jí to nebaví, doma se jí nelíbí to, že brácha pořád pracuje, chce odjet na nějakou dobu do zahraničí, ale brácha nechce, břicho jí bolí... Dneska naštěstí ještě nepsala a doufam, že ani nenapíše. Včera jsem jí psala já a bohužel jsem se jí zeptala, co je nového. Dostala jsem desetistránkový mail plný stížností. Pořád jí bolí břicho. Měla často záněty močáku, ale nevyléčila to, tak se jí to vrazilo do dělohy a teď má zánět dělohy. A nenapadne jí nic lepšího, než si vzít sukni do včerejšího počasí, kdy pršelo a byla zima. A pak se diví, že jí to břicho bolí víc? To je divný, fakt. Když se s bráchou stěhovali do podnájmu, tak nutně okamžitě potřebovala mít všechny spotřebiče, i když jsem jim nabízela, že třeba prát si můžou u mě, a taky museli jet v tu samou dobu na 14 dní na Srí lanku. Díky tomu jsou zadlužený a brácha maká, aby to splatili a aby se měli dobře. Ale ona chce, aby se taky někdy mohli věnovat jeden druhýmu. A teď by nejradši měla dlouhý prázdniny, aby měli čas jenom jeden na druhého. Vždyť se nedávno vrátili ze té Srí lanky, tak na co chce zase prázdniny??? A pokud chce zase prázdniny, tak na to někdo musí vydělat, že jo... A co mě úplně dostalo, je to, že už se s bráchou baví o svatbě a mají vymyšlená jména, která dají dětem??? Ona se loni v polovině listopadu teprve odstěhovala od svého bývalého přítele. Ale s bráchou randila už od května nebo června. V lednu (letos!!!) se spolu nastěhovali do podnájmu a už přemýšlí o takových věcech? A to je bráchovi 24 a jí 25, takže nechápu, kam tak pospíchají. Všechno jde podle jejího plánu. A mě rozčiluje, že je brácha takový podpantoflák a všemu se podřídí, hlavně aby ona byla spokojená. Takže když ona zavelí, že by si měl najít podnájem, protože nechce trávit víkendy u nás, tak si brácha shání podnájem - respektive ona ho sehnala. Když ona zavelí, že se pojede na dovolenou, tak se jede na dovolenou tam, kam ona chce. Když ona zavelí, tak se vezmou... No, hrůza! A teď se takhle snaží usurpovat i mě, tím, že mi pořád píše a pořád otravuje. A to jako neee. Včera mi na závěr svého desetistránkového mailu napsala, že jestli si jí teda brácha někdy vezme, tak se jí už nezbavím a budu jim občas hlídat Kristýnku, Karolínku nebo Štěpána. Super. Už se těšim. Jo, budu jim hlídat děti ráda, ale jsou spolu 5 měsíců...

Pořád mě bolí zub. Začínám se děsit úterní návštěvy zubařky. Bojím se jenom otevřít pusu a čekat, až mi do toho zubu rejpne tim ostrým bodákem. Auuu. Fuj. Snad to do tý doby přejde.

Tak a na závěr něco pro dobrou náladu. Na tohle jsem s kamarádkou pařili, když nám bylo asi 18-19. Nedávno jsem to vyhrabala na youtube a měla jsem z toho hroznou radost. Je to děsná odrhovačka, ale prostě... je to naše písnička z mládí.  A "klip" se bude určitě líbit hlavně Lentilce.