Nedávno jsem tady napsala pár ne úplně hezkých vět o skoro švagrové. Reakce podle toho samozřejmě vypadaly a já jsem se pak cítila provinile, že ona ale přece zase až tak hrozná, jak jsem jí popsala, není. Chtěla jsem pak napsat článek na vysvětlenou, že zase tak hrozná není a že když se vidíme osobně, tak si rozumíme a dobře si pokecáme a že máme i pár podobných problémů, které nás spojují - třeba problémy s mámou.

Jenže se stalo pár věcí a já najednou nevím, co si myslet. Ani nevím, jak to popsat, protože je to strašně komplikovaný a zamotaný. No, zkusím to. Brácha se švagrovou budou teď od pátku až do pondělí v baráku u mámy, protože máma s otčímem jedou pryč, tak se budou starat o kocoura a užívat si nerušeně zahrádky. V sobotu se musí k tátovi, protože děda slaví 75. Oni tam jedou jenom na otočku a pak se chtějí vrátit zpátky. Švagrová mi psala, že bych mohla během víkendu k mámě přijet a že bychom si mohli něco ugrilovat, posedět a tak. Já na to napsala, že ok a že bych to mohla spojit s tím, že by za mnou přijela kamarádka. Přijede teď na Velikonoce ze Švýcarska a chtěla tam za mnou přijet se psama a že bychom se šly projít.

Doufám, že je to srozumitelný zatím. :-)

Já jsem pak o dědový oslavě mluvila s tátovou manželkou (je to její táta, já už žádného vlastního dědu nemam, ale tohohle jako vlastního beru ) a řekla jsem jí, že asi přijedu s bráchou jenom na otočku a pak s nima pojedu rovnou k mámě. Myslela jsem si, že bych to tak mohla udělat, v neděli by pak přijela ta kamarádka a večer bych si šla sednout ještě s jednou kamarádkou, která má v pondělí narozeniny. Jenom jsem o tom přemýšlela... Teď o víkendu byli brácha se švagrovou u táty a tátova manželka se zmínila o tom, že s nima pojedu potom zpátky. A to byl problém, protože jsem to neprobrala nejdřív s nima. Jenže já jsem se s nima chtěla domluvit až potom, co budu opravdu vědět, co a jak. Vždycky se s každým domlouvám, nikdy nikoho nepostavím před hotovou věc, protože to se prostě nedělá. Myslím, že už tady píšu dostatečně dlouho, abyste mě znali...

Takže... Brácha se švagrovou se naštvali, že se to dozvěděli takovýmhle způsobem a že chtěli být v neděli spolu sami a že si mysleli, že bych přijela až v pondělí na oběd, až se vrátí i máma s otčímem. Brácha mi to i v pondělí napsal, že bych mohla pochopit, že spolu někdy chtějí být jenom sami dva (jak kdybych jim tam překážela, když bych byla pořád pryč). Musím se přiznat, že se mě to hodně dotklo a hodně mě to mrzelo. Hlavně, když mi tohle napíše brácha. Nehledě na to, že je to barák mámy a já mám stejné právo tam jezdit jako on. A nehledě na to, že spolu bydlí a jsou spolu pořád. Včera brácha obrátil a napsal mi, že nechce, abych se urážela a že se z toho dělá strašnej problém a ať tam prostě normálně jedu. Nejdřív jsem byla rozhodnutá, že tam teda nepojedu, protože nemám zapotřebí být někde, kde nejsem vítaná. Včera jsem si řekla, že bych tam teda mohla jet a že teda budu pořád pryč, abych jim tam nepřekážela. Večer slavila babička narozeniny (tentokrát zase máma otčíma) a švagrová se na mě za celou dobu nepodívala a když jsme se s bráchou domlouvali na neděli, tak koukala úplně stranou. Když jsem tohle viděla, tak jsem se rozhodla, že tam opravdu nepojedu. Buď se s nima vrátím od táty, ale nechám se vysadit v Praze nebo u táty zůstanu do neděle. Hned jsem psala kamarádce, aby raději přijela do Prahy a ne k mámě a ulevilo se mi. Dneska jsem to rozhodnutí napsala bráchovi, že tam teda přijedu až v pondělí na oběd a v neděli tam nebudu. Že to tak bude pro všechny lepší. Nejsem uražená ani naštvaná, jenom mě to prostě mrzí a nemám chuť tam s nima být. Brácha psal, že jako nechápe proč, že co mi jako udělali a že nikdy nenapsali, že nechtějí, abych tam s nima byla a že mu jako píše švagrová, že jí nemám teď už ráda a že má pocit, že bych k mámě jela jenom za kamarádkama a ne kvůli nim! Pak mi ještě psala přímo ona, že to vůbec nebylo myšleno tak, že tam nemám jezdit a že by jim to vadilo a jak jí to strašně mrzí, co se kolem toho děje atd. atd.

Tak jsem asi blbá nebo co? Co mi teda chtěl brácha říct, když mi psal, že se těšili, že budou jenom spolu sami, protože poslední 3 víkendy pořád objížděli rodiče a prarodiče (její samozřejmě)? Tím mi chtěl říct, abych přijela? To si teda nemyslím. Bylo z toho úplně jasný - nejezdi, chceme být sami. A ona to najednou obrátí tak, že to tak nebylo vůbec myšleno a že ať tam přijedu a že měla jenom pocit, že tam raději pojedu kvůli kamarádkám (sorry, já se tam narodila a vždycky tam mám svůj program a nehodlám s nima chodit na procházky nebo s nima dřepět na zahradě). A že když mi napíše, ať s nima někam jedu, tak že to myslí vážně a že by byla ráda, kdyby zareagovala tak, že jsem ráda a ne tak, že jim tam budu dělat křena. Nemám z ní dobrý pocit. Instinkt mi říká, že je falešná. Že chtěla opravdu být s bráchou sama - a brácha mi pod jejím vlivem napsal, to, co napsal. A když vidí, že jsem se rozhodla, že tam nepojedu a že se mě to dotklo, tak to obrátila a snaží si mě udobřit. A proč mi dneska píše, že mě včera ráda viděla, i když jsme si nestihly pokecat, když se na mě ani nepodívala? Většinou ten instinkt nelže, i když se ho někdy snažím neposlouchat. Tak teď ho zkusím poslouchat a jsem opravdu zvědavá, co se z ní vyklube.

Je to alespoň trochu srozumitelné?

Nejvíc to potom rozsekla máma, když mi včera řekla, že jí teda taky docela dost mrzí to, že když tam nejsou, tak se můžeme poprat, abychom tam byli všichni a když tam jsou oni, tak tam nejsme. Prostě máma... k tomu už asi ani není, co dodat.

Takže teď už jenom řeším, jestli v sobotu u táty zůstanu nebo ne. Nevím, jak se ta oslava protáhne a nechce se mi tam být potom do noci, když den předtím budu slavit narozeniny Objeva. A hlavně nemám ráda vožralý vesnický burany, kterých tam bude asi požehnaně.... To se ještě musím domluvit s tátovou manželkou. Nějak už jsem z toho všeho unavená a asi bych se měla rozhodnout tak, aby to vyhovovalo nejvíc mě...