Takže Objev zůstává Objevem. Žádný Kulturista. Proč asi...  V pátek jsem byla na oslavě jeho narozenin a bylo to fajn. Dobře jsem se bavila, ale pak to na mě nějak padlo. Ještě když nás tam bylo jenom pár, tak nám vyprávěl o tom, jak ho chtěla kolegyně seznámit se svojí kamarádkou. Tak si nějakou dobu psali a ona pak přestala reagovat a ozývat se. Nakonec se ukázalo, že mu píše přímo ta kolegyně a dokonce se i rozešla s přítelem. Nevím, jestli spolu chodí nebo nechodí, ale on tvrdil, že ne, protože z toho byl překvapenej, nikdy ho nenapadlo, že by spolu chodili a vadí mu, že spolu pracujou. Což chápu. Jenže pak z něj vypadlo, že spolu byli v neděli kupovat sedačku k ní do bytu. Ta holka tam potom i byla a bohužel byla i docela hezká a fajn. A  zřejmě si půjde tvrdě za svým.

Kluci během večera plánovali, že vyrazíme i s Prudilkou někam na výlet v sobotu za 3 týdny (já dřív nemůžu) a že by nám pak Prudilka uvařila a že bysme u Objeva přespali jako na Silvestra. A taky plánujou, jak se budeme jezdit v létě koupat na Lhotu (musím nutně zhubnout). To je sice všechno hrozně fajn, že plánujou plno věcí, ale.... Mě je od toho pátku fakt smutno. A nechci tam o tom  víkendu za 3 týdny spát. A nevím, jestli se s nima mám dál vídat. Právě kvůli Objevovi.

Vypadá to, že zase po někom chci něco, co mi nedokáže dát. Nechápu, proč tohle dělám, ale jsem ráda, že se toho snažím zbavovat. Ale říkám si ještě jednu věc. Co je na tom klukovi tak špatně, že s nikým nechodí a vlastně ani pořádně nechodil? Vypadá dobře a holky po něm fakt letí. Proč teda s některou z nich nezačne chodit? A pokud začne, tak proč to vždycky skončí dřív, než to pořádně začne? A co mě se na něm vlastně pořád líbí? Můžu si tak akorát zazpívat: "Why don´t you like me, why don´t you like me? Walk out the door!!!"

Je normální, že 30 letí kluci hledají kamarádky a ne partnerky? Že jim stačí se scházet takhle ve 4 a být opravdu jenom kamarádi? Přitom kamarád (budeme mu řikat Mr. Hračička - pořád hraje playstation) se pořád snaží některou z nás osahávat a otravuje. To mu jako stačí tohle? Chová se fakt jak puberťák. Oba se chovají jako puberťáci. Ale Objev je na tom o dost líp. Momentálně mi teda stačí, že se vídáme jednou za čas a ne tak často jako dřív.

Musím se přiznat, že mě moje reakce, když jsem ho zase viděla, dost překvapila. A ne zrovna příjemně. Ale naštěstí jsem přišla na jiné myšlenky na oslavě dědových 75 a dneska za mnou přijela kamarádka a udělaly jsme si docela tůru, takže se vyplavil nějaký ten endorfin a je to lepší. 

Já teď ale nechci řešit nic, co se chlapů týče! Aspoň pár měsíců! Nechci být smutná, protože se mi občas ještě zastestkne po ženáčovi a nechci být smutná, protože s Objevem prostě chodit nebudu. Začíná se mi pomalu  dařit vyznat se ve svých pocitech a začíná mi být líp. Chci se cítit dobře sama se sebou a chci mít ráda sama sebe. A poslední, o co stojím, je řešit něco, co se týká mužského pohlaví.

A na závěr písnička, kterou mi Objev poslal po Silvestru a na kterou jsme spolu tancovali v předsíni tělo na tělo, on mě hladil po zádech....