Ach Bože! *mlati hlavou do zdi* *mlati hlavou do zdi* * mlati hlavou do zdi*

Nevím, co jsem komu udělala a nějak začínám mít problém rozdýchat svou švagrovou. Víkend jsem si naplánovala tak, že jsem s nima nebyla a bylo to moc fajn. Jela jsem tam nakonec až včera na oběd a bohatě to stačilo. Máma s otčímem se vrátili z Moravy, tak jsme se všichni společně naobědvali a dali si kafe. Kamarádka měla včera narozeniny, tak jsem byla s holkama domluvená, že se kolem třetí sejdeme. Byla jsem ráda, že se mi ozvaly dřív a že jsem mohla dřív vypadnout. Nějak mě to tam s nima nebavilo. Když se takhle sejdeme v pěti, tak se cítím tak nějak odstrčená. Máma se baví hlavně s bráchou a švagrovou, mě se sotva na něco zeptá. Ale mám pocit, že to vycítil otčím a že ten se se mnou naopak bavit snaží, abych se tak necítila.

S holkama to bylo super. Jsou to kamarádky, se kterýma se bavím už od gymplu, takže se perfektně známe a vždycky se hrozně rády vidíme a skáčeme si do řeči, protože si prostě musíme stačit všechno říct. Jedna z kamarádek šla v neděli kolem našeho baráku a viděla bráchu se švagrovou, jak makaj na zahrádce. A příšlo jí, že se chovaj jak starej manželskej pár. Nejhorší na tom je, že má pravdu! Oni chodí jenom do práce a z práce, o víkendech jezdí po rodičích. Nejezdí na výlety, nechodí do kina, na procházky... Nerandí. Teď o víkendu tam chtěli být sami a přitom celou neděli makali na zahradě? No, jsem ráda, že jsem tam nebyla, protože bych si akorát připadala blbě, že tam nemakam s nima a jdu si ven s kamarádkou.

Brácha se švagrovou teda strávili celé včerejší odpoledne povídáním si s našima, mě to stačilo chvilku během oběda a po obědě a pak chvilku potom, co jsem se vrátila z kafe a už jsem měla chuť odjet domu, protože jsem se tam cítila jak páté kolo u vozu. Takže jsem byla ráda, že jsme jeli domů docela brzo a fakt jsem si oddechla. JENŽE!!! Večer přišel mail od švagrové, že by byla ráda, kdybychom si udělali 10.5. čas a přijali její pozvání na večeři, protože má narozeniny. Koukala jsem na to jak puk a přijde mi to neuvěřitelný!!! Ona chce slavit s našima a se mnou svoje narozeniny??? Pane Bože, proč? Proč to neoslaví se svýma kamarádama? Protože žádný nemá, asi proto. Já jsem chodila s přítelem 4 roky a svoje narozeniny jsem s jeho rodičema neslavila. Oni jsou spolu půl roku a ona se chová, jak kdyby spolu byli věčnost. Já to ani nedokážu vyjádřit, ale prostě mi to přijde trochu ujetý a přehnaný a mě to štve a je mi to nepříjemný. Je mi jasný, že i máma s otčímem na to trochu koukaj, ale bude jim blbý napsat, že nepřijdou.

Odepsala jsem jí na to až dneska ráno. Byla jsem z toho včera tak rozhořčená, že jsem ani nemohla usnout. Hned, jak jsem jí odepsala, tak mi přišel mail, jak se mám a že ona je v čekárně u doktora (celý víkend jí bolelo břicho, namohla si ho na kick boxu, možná má kýlu... co já vim) a že si včera našla, co s tím břichem asi může mít a že jí přes noc ještě natekl palec u nohy a že se bojí, že jí to budou řezat a .... bla, bla, bla. Pořád jí něco je. Zatím jsem neodepsala. Jak se jí mám zbavit? Co mám udělat proto, abych měla aspoň týden klid??? Když jí přestanu odepisovat, tak si bude myslet, že něco udělala špatně a že jsem na ní naštvaná a bude to chtít strašně řešit. Protože všechno strašně řeší. Jak se jí mám teda zbavit diplomaticky? Jestli to takhle bude pokračovat, tak si na ní vypěstuju takovou alergii, že jí nebudu moct ani cítit. A to je dost blbý, když jí brácha bere všude s sebou a je vlastně už součástí rodiny. Vlastně už na ní asi trochu alergická jsem. Ta holka už mě unavuje. Fakt.

No, a já jdu zítra k zubaři na tahání těch nervů a fakt se na to netěším. Bojím se a jsem nervózní a už to chci mít za sebou. Dneska ten zub zase trochu cítím, tak jsem na jednu stranu ráda, že mi to dokončí a budu mít navždy pokoj. Ale když si představím, že tam budu mít přes hodinu otevřenou pusu dokořán a co mi bude dělat, tak je mi fakt nevolno.

P.S. Píše mi brácha, že má švagrová utržený sval a že asi bude muset jít na plastiku nehtového lůžka u palce.