Dneska jsem se dozvěděla plno zajímavých informací. Volala mi kolegyně z bývalé práce. Je tam nešťastná a snaží se o přestup do jiného oddělení. Už nechce pracovat s tím  volem. Prý se k ní chová jak kdyby byla nějaký hadr. Jeden z nejdůležitějších kolegů přechází do dceřinné společnosti a další kolega dal výpověď. Prý dal výpověď ještě někdo, ale nechtějí mi říct kdo, že prý to není potvrzené a určitě se to časem dozvím. Nesnáším, když někdo něco nakousne a nedopoví mi to a já pak můžu prasknout zvědavostí!  S tím bývalým kolegou, který přechází, mám asi za 3 týdny sraz. Taky už to tam nemohl s tím kokotem vydržet. Když jsem tak dneska poslouchala tu bývalou kolegyni, tak jsem byla neuvěřitelně ráda, že už tam nejsem. Jde to tam do kopru a budoucnost oddělení se řeší až na úrovni majitelů. Kokot prý zkrotl a začal se chovat trochu líp. Ha! Že by přece jenom existovala nějaká spravedlnost? Kolegyni jsem poslouchala a kupodivu to se mnou vůbec nic nedělalo, žádné pocity smutku nebo vzteku. Asi už je to konečně opravdu za mnou. Už z toho ani nemám škodolibou radost. Úplně chladnou mě to nenechává, to zase ne. Cítím docela pocit zadostiučinění. Ale prostě už mě to tolik nebere.

A začínám být teď fakt ráda za to, jakou práci mám. Hlavně, když se rozhlídnu kolem sebe, tak pár lidí, kteří přišli o práci, nemůžou sehnat novou. Takže jsem ráda, že jsem měla práci v podstatě hned a ještě líp placenou a naprosto pohodovou. Sice je to práce, která mě úplně nenaplňuje a kterou bych do budoucna asi dělat nechtěla, ale na načerpání nové energie a daní se dohromady je úplně ideální. Mám tam pohodičku, žádný nervy a ještě k tomu lepší peníze než v bývalé práci. No, není to fajn?

Dneska jsem byla na setkání fotografů, kde bylo plno přednášek, wokrshopů, prodávaly se tam knížky, časopisy, objektivy (ale jenom od Canonu, bohužel)... Prostě všechno možný. A bylo to fajn. Koupila jsem si tam 2 knížky a šla na pár přednášek, tak jsem zase o něco chytřejší a snad se zase v tom focení trochu posunu. Fakt mě to strašně baví a docela se začínám těšit na příští týden, až pojedeme do Krnova a budeme fotit v továrně Kofoly. Jede tam s náma i lektor z kurzu, takže to tam budeme moct konzultovat s odborníkem. A ještě nám přichystali překvapení v podobě hosta - to bude asi taky nějaký profík. Čím víc se víkend blíží, tím víc mám zase obavy, jaké to tam bude a přestávám se těšit, ale tak to je u mě prostě normálka. 

Na tom setkání jsem dneska byla s kamarádem. Neviděli jsme se 4 roky a xkrát jsem se s ním přestala bavit, protože mě pořád otravoval. Kdo to tady čte dýl, tak ví, o koho jde.  Bylo to ale hrozně fajn. Ten blbec mě pomalu nepustil ke slovu a to fakt nemám ráda.   Sama jsem dost upovídaná a když se nedostanu ke slovu, tak mě přestane bavit poslouchat a dost mě to irituje. Takže jsem mu na závěr musela vynadat, že je prostě strašně ukecanej a že tohle už jako nee. Slíbil, že se příště polepší, tak doufám, že to dodrží.  Jinak tam ale bylo dneska plno pěkných chlapů. Škoda, že jsem tam nebyla radši s kamarádkou. Tak příště. 

Teď by ještě mohli vyhrát ti naši kluci ušatí a byl by to moc fajn den. Tak koukejte fandit! 

A na závěr písnička. Miluju její text.