Od včerejška jsem nějaká podrážděná a moc nevím z čeho. Ale mám chuť někoho zabít nebo minimálně seřvat. Možná za to může práce? Mám toho až nad hlavu a začala jsem pracovat s 2 holkama, které se neustále tváří, jak nestíhají a pořád za mnou s něčím lezou, i když na jejich studii mám malý úvazek. Obložily mě tady šanonama. Ta jedna na mě klidně mluví, i když mám teleconferenci. Naštěstí už mi nedělá problém jí to říct a prostě jí neposlouchat. Dokonce jsem se ohradila i vůči těhotné zpíčovatělé kolegyni, která mi vždycky napsala jenom: "hele, mam dotaz...." a napsala dotaz. V pondělí jsem jí na to napsala, jestli by mě mohla oslovovat jinak než "hele". Omluvila se a když mi píše, tak mě osloví jménem. Jen tak dál.

To ale nemění nic na tom, že mi dneska vadí všichni lidi kolem. V tramvaji, v metru, na ulici, v práci. Teď si ke mě sedla kolegyně a chtěla rozebírat práci, i když viděla, že jim. Jedla jsem dál a odpovídala jí jednoslovně, dokud neodešla. My se spolu občas docela bavíme, ale když neobědvam. Tohle FAKT nemám ráda. Vlastně je dneska jenom hrstka vyvolených, u kterých mi nevadí, když na mě mluví. Nejradši bych zalezla někam do nory a byla tam sama. Pokusim se dneska z práce vypadnout dřív, nazuju tenisky a půjdu se proběhnout. Třeba to pomůže. Poslední dobou jsem byla docela v klidu a v pohodě, takže mě to teď trochu překvapilo. Ale tak nemůžu se cítit pořád v pohodě, že. Nálady se prostě střídají.

V sobotu mi volali kluci, jestli s nima nechci jít do kina. Nebyla jsem doma, když je krásně, tak nerada zůstávám v Praze. Domluvili jsme se, že napíšou mail a podnikneme něco teď v sobotu. Na tenhle víkend jsem byla domluvená i s kamarádkou, že vyrazíme někam pařit. Pokud bych sehnala od nevlastní ségry lístky, tak na Sensation white nebo je v pátek v Sasazu Sensation black. Čekala jsem, až mi přijde nějaký mail, abych se podle toho rozhodla, který den bude lepší jít pařit. Je středa a žádný mail nepřišel, takže jsem se rozhodla, že s kamarádkou vyrazím v sobotu. Seru na ně.

Jo, tohle jsem jim poslala mailem s tím, že je to písnička o nich. Když ono to na ně fakt sedí.  

Stýská se mi po ženáčovi. Včera jsem se musela fakt držet, abych mu nenapsala. Musela jsem si připomenout, co mi řekl, abych se udržela. Pořád ještě mám snad nějakou hrdost, takže mu ani nenapíšu. Snad. Loni touhle dobou jsme si spolu už začali. Včera jsem si koupila boty s otevřenou špičkou a dneska je mám na sobě. Líbily by se mu. Líbilo se mu, když jsem měla žabky nebo boty bez špičky a nalakovaný nehty u nohou.

Rozhodla jsem se, že začnu jíst zdravě. Jím jako prase. Pořád se cpu těstovinama. Zjistila jsem, že nejím skoro žádné maso ani ovoce a zeleninu. V týdnu si dám maximálně jedno jablko denně jako svačinu v práci a tím to hasne. O víkendu ani to. Radši jím vitaminové tablety. Fuj. Takže začínám do svého jídelníčku zahrnovat víc kuřecího a krůtího masa a třeba se mi časem podaří jíst i víc zeleniny a ovoce. Nemůžu se vůbec divit, že jsem dost často unavená, když takhle jim. A taky jsem se o víkendu zvážila... takže asi tak.