Dneska se mě v metru snažila nějaká holka zabít. Sedla si vedle mě a byla tak strašně moc navoněná, že jsem se málem udusila. Už se mi hezky rozjela alergie, takže prskam celou cestu do práce a díky té holce jsem prskala a kašlala minimálně polovinu cesty z práce. Miluju tohle období, není nad to si pořádně zakýchat a pořádně se zapotit! No.... ale už aby byl podzim.

Dneska po práci jsme se měli jet s klukama koupat na Lhotu. Ale Objev má nějaké vyřizování, tak se nikam nejelo. Pro mě asi naštěstí. Včera jsem od něj dostala vynadáno (ale z legrace). Posílala jsem jim fotky z víkendu a jemu jsem napsala, že už chápu, proč se nechce fotit. Napsal mi, ať nejsem drzá.  On se nechce fotit, že prej vypadá na všech fotkách blbě. Po tomhle víkendu jsem musela souhlasit, na všech fotkách se tvářil, jak když mě chce zabít i s tím foťákem, tak jsem si musela rejpnout prostě.

Ale proč píšu. Už jsem se rozhodla ohledně té dovolené - pojedu do Švýcarska. A teď si potřebuju srovnat myšlenky ohledně práce. Měla jsem dneska ten pohovor a vypadá to hodně dobře. Jenže já zase nějak nevím, jestli to chci dělat. Mám strach. V normální personálce jsem nikdy dělat nechtěla, protože bych tam vůbec nemluvila anglicky. Jenom jedna mě zaujala, ta nebyla česká a tam jsem pracovat chtěla a dokonce jsem se kdysi i dívala, jestli tam někoho nehledají. Té mojí kolegyni se můj životopis líbil a chce mě. Ještě mě teda musí schválit její nadřízení a zřejmě mi budou volat a budu mít pohovor ještě s nima. Teď nevím, jestli jsou z Holandska nebo Polska. Ale spíš z Holandska, protože tam je centrála. Takže to ještě není jistý, ale vypadá to dobře. Dělala bych to, co se normálně v personálkách dělá. Nějaká farmaceutická firma by mi dala požadavek, že potřebuje někoho najít na určitou pozici a já bych hledala, dělala pohovory a tak. Ale nejenom v ČR. Třeba ta moje kolegyně vybírá lidi pro Maďarsko. To ale neznamená, že tam lítá. Vyřizuje všechno přes telefon. Se mnou taky dělali pohovor z USA nebo do týhle firmy z Dublinu, takže si dokážu představit, jak to probíhá. Kdybych hledala někoho tady pro ČR, tak to probíhá klasickým pohovorem. Plat by mi zůstal stejný, kolegyně už ho má odsouhlasený (vyšší by mi nedali, protože už takhle prý neberu úplně málo - tak proč já mám pocit, že to ještě není úplně ono? ). Za každé obsazené místo bych dostala nějaké ty bonusy, měla bych služební mobil, počítač a mohla bych pracovat z domova, do kanceláře bych jezdila jenom občas. Hned na začátku bych jela na týden na školení do Holandska. Taky by mě čekal nějaký ten teambuilding ve Varšavě. Zní to hodně dobře. Jenže já se zaprvé bojím toho, že nebudu úspěšná v obsazování požadovaných míst a za druhé se bojím toho cestování. Já vím, je to padlé na hlavu. Když jsem byla "normální", tak jsem cestování milovala! Asi taky proto jsem šla po gymplu na vyšší odbornou cestovního ruchu. Chtěla jsem dělat na letišti a hodně cestovat. No, nestalo se. Pak na mě skočila ta pitomá panická a úzkostná porucha a já se bála kamkoli vycestovat. I přesto jsem byla 2x na školení v Cambridgi, na dovolené v Egyptě, na Maltě, v Irsku, v Kodani, v Londýně atd. Jenže pak se mi to vrátilo a od té doby jsem nikam pořádně necestovala. Maximálně po ČR. Teď mě čeká to Švýcarsko. Ale to je něco jiného než školení, kdy budu spát sama, opuštěná na hotelu, budou tam samý cizí lidi a budu muset ráno vstávat. Nesnáším, když musím vstávat. Prostě se klasicky zase bojím, že to nezvládnu. Vždycky jsem to zvládla, proč bych to teď zvládnout neměla? Pokud budu mít pořád ze všeho nového strach, tak se v životě nepohnu z místa asistentky. Když v minulé práci proběhla restrukturalizace a já měla nastoupit pod toho idiotskýho šéfa, tak jsem měla stejné pocity. A zvládla jsem to. Řekl mi, že mám začít řídit. Našla jsem ztracený řidičák a začala jezdit. Všechnu novou práci jsem se naučila a zvládla. Zvládla jsem i jeho výlevy a zvládla jsem i závěrečné drama. Tak bych snad mohla zvládnout i tohle, ne? A když bych to fakt nezvládala, tak bych to mohla začít řešit, až když to nastane. Snažím se dát na svojí intuici, ale ta je úplně schovaná za strachem.

Tak jsem si vytáhla kartu. Vyšel mi Princ disků. Je to prý stavitel nových forem a struktur, vytvářením nových světu, které oplývají krásou a bohatstvím. Tahle karta je spojená se znamením Býka, což je Objev. Na toho jsem se ale neptala, ptala jsem se na práci. Teď budu citovat, co je napsáno o téhle kartě v knížce: " Během období ve znamení Býka, případně s osobami v tomto znamení zrozenými, se možná rozhodnete podniknout změny , které by napomohly vytvoření plodnějších forem vašich vztahů. Princ disků také vypovídá o vaší touze cestovat (ta bude asi pod tím strachem schovaná). Stejně tak může být znamením, že vás čeká setkání s novými lidmi, kteří pro vás budou inspirací, jež ve vás vzbudí touhu vydat se na cesty, kde si uvědomíte, že ve vašem životě je mnoho oblastí, které byste chtěli od základu přebudovat a proměnit." Konec citace. Upss!  Změnit chci asi všechny oblasti ve svém životě. Z toho mám jako pochopit, že do té práce mám jít?

Když jsem o něčem moc přemýšlela, tak mi děda říkal, ať to nechám koňovi, že má větší hlavu. Tak to teď nechám koňovi a uvidíme po hovoru z Holandska. Ale pokud mě vezmou, tak do toho asi půjdu.