V neděli mi volala naprosto zoufalá kamarádka, jestli nejsem náhodou v Praze, že si potřebuje popovídat. Odpoledne jsem se chystala akorát proběhnout, tak jsme se místo toho šly projít. Jednalo se opět o jejího přítele. Jsou spolu dva roky a ten vztah je takovej podivnej. On se kvůli ní rozešel s přítelkyní, jeho máma jí odmítala přijmout a i on se k ní choval a mluvil o ní, jak kdyby nebyla jeho přítelkyně. Tohle se srovnalo, ale ona mu dělala scény, kdykoli se trochu napila alkoholu. On s ní odmítal mluvit. Neřekl jí, nic o té předchozí přítelkyni, nikdy jí neřekl, že by s ní chtěl být, že by s ní chtěl bydlet. Jakoby s ní do budoucna nepočítal. A kdykoli ona o tom chtěla mluvit, tak odešel nebo jí řekl, že zase dělá scény a že na to nemá nervy a poslal jí domů. Ona skončila na antidepresivech. Tvrdí, že to má z bývalé práce, ale já si myslím, že on na tom má taky svůj podíl. On, i když viděl, že je v totálních sr**ách, tak jí nebyl oporou a místo toho se s ní rozešel. Tak za ním jel její táta a domluvil mu, jestli by jí nemohl být oporou, aspoň než se dá dohromady. Tak spolu dál byli, ale stejně na mě ten jejich vztah působil tak, že on se může chovat jako hovado a ona nesmí nic říct. A jakmile řekne, že se jí něco nelíbí, tak on se hned našte a udělá z ní hysterku. Naopak on jí kritizovat může. Jo, další hovado do sbírky.

Dneska spolu měli letět na dovolenou do Portugalska. O víkendu ale byla další scéna. Ona si dovolila mu říct, že jí něco vadí. On z ní udělal hysterku, řekl jí, že už na to nemá nervy a že končí. Ať zruší letenky a konec. Celé odpoledne mi brečela na rameni, že je jí to strašně líto, že jí s ním bylo moc fajn, že spolu cestovali a že on byl to, co vždycky chtěla, protože si ve všem rozuměli. Kromě takových zásadních věcí, jako jestli spolu budou vůbec někdy bydlet nebo mít děti. O tom on nemluvil a ona už to chtěla. S údivem jsem se sama sebe ptala, kam se poděla ta hrdá holka, která by si tohle nikdy nenechala líbit. Přijde mi, že se na něj strašně upnula a má pocit, že už nikoho takového nenajde. No, zkrátím to. Dopadlo to tak, že on k ní v neděli večer přijel (měl u ní věci, protože teď nemá kde bydlet, když se pohádali, tak byli u jeho rodičů v Brodě) a řekl jí, že je škoda, aby ty letenky propadly a že by teda mohli jet a že jí má rád a bla, bla, bla. Tak si spolu promluvili, najednou to šlo. Ona byla včera u psycholožky a pak mi celá vyvalená volala, že jí říkala to samé, co já. Že bych si na to měla nechat udělat papír a živit se tím. Jo, není první, kdo mi to řekl. Mám už nějaké zkušenosti, sama chodím k psycholožce dost dlouho, takže už vím, co a jak. Ale živit bych se tím asi nechtěla. Strašně by mě to vysávalo.

No, vypadá to, že ona s ním nakonec na tu dovolenou asi pojede. Ráno jsem jí psala, že být jí, tak asi nikam nejedu, že potřebuje čas sama na sebe, dát se dohromady, začít se mít ráda. A on by měl dostat pořádně za uši, aby si uvědomil, že by měl hodně přemýšlet, než něco řekne. Vlastně už by se k němu neměla vracet, protože to takhle bude pořád dokola.

A proč to tady píšu? Protože mi to připomíná mě před pár lety. Tenkrát zase tahala ze srak ona mě. Jsme kamarádky už od školy a víme o sobě úplně všechno. Ještě máme jednu společnou kamarádku. Vždycky jdeme na kafe, když přijedu k mámě. Tyhle holky jsou moje nej kamarádky, které nechci nikdy ztratit a jsem fakt ráda, že je mám. Vždycky tady budu pro ně a vím, že i ony pro mě.

Ta naše společná kamarádka mi taky řekla, že jí to připomíná mě s bývalým, Jirkou. Psala jsem tu o něm. Pořád jsme se scházeli a rozcházeli a já se ponižovala a nechala si líbit všechno. Dneska už nevím proč. Moje hrdost tenkrát taky někam záhadně zmizela. Kdybych to neutnula, tak by se se mnou chtěl "kamarádit" dodnes. Naštěstí jsem to dokázala, i když to bylo těžký. A v sobě jsem to vyřešila tím, že už jsem k sobě nikdy nikoho nepustila. Teď se to snažím změnit, ale moc se mi nechce. Je to bolestivý a smutný. Co kdyby mi někdo zase tak strašně ublížil? I kdyby, tak už jsem teď přece úplně někde jinde, než před lety. Už mám zpátky svojí hrdost a nikdo mi jí nevezme. Právě proto jsem se do toho vrhla a chci to změnit. Zítra jdu na tu konzultaci. Jsem na to hodně zvědavá a zároveň mám strach z toho, co se tam dozvím. Ale jsem na správné cestě. Ten strach ze vztahů překonám. Překonala jsem jiné strachy a tenhle zvládnu taky. Jenom je mi teď nějak smutno a nastal zase výkyv směrem dolů. Ale ono bude zase líp.