Přemýšlím už delší dobu o tom, jak spolu mohli máma s tátou vydržet 13 let, když jsou každý úplně, ale úúúplně jiný? A nic mě nenapadá. Možná dřív tak rozdílní nebyli a začali se od sebe lišit až časem. Každý se začal vyvíjet jiným směrem. Určitě do sebe byli zamilovaní, tak ze začátku přehlíželi plno věcí. Přijde mi, že k tátovi se hodí mnohem víc jeho současná manželka a ta je úplně jiná než máma. K mámě se mnohem víc hodí její současný manžel a ten je úplně jiný než táta...

Začnu mámou a otčímem. Oba si potrpí na luxus. Oblečení si kupují v dražších obchodech, máma chodí pravidelně ke kadeřnici, pravidelně chodí na kosmetiku do Lancomu. A tam si i kupuje kosmetiku (nedávno toužila po krému za 7.000,- a má ho ). Při předělávání bytu nebo baráku po babičce a dědovi vybírali nábytek v designových obchodech. Každý rok jezdí na dovolenou na jih Itálie, letos pojedou ještě na Azory. Oba chodí pravidelně cvičit do posilovny, chodí s holema (nordic walking), na tenis, jezdí na kole, jezdí na výlety, na koncerty vážné hudby, do divadel... Máma chodí na jazykové kurzy a za 14 dní jede na 3 týdny do Itálie na kurz italštiny. Taky si potrpí na kvalitní jídlo. Máma vaří z čerstvých a kvalitních věcí a vaří výborně. Oba si potrpí na kvalitní víno a kvalitní čokoládu (včera jsme objevili jeden obchůdek s čokoládou z Itálie, která byla vyhlášena jako nejlepší na světě a to byl teda zážitek - http://www.zmrzlina-2ad.cz/news/cokolada-amedei/). Máma je pořád hezky oblečená, nalíčená a načesaná, pokud neběhá po zahradě, v lese nebo na tenise, tak nosí pořád podpadky. Když se dali máma s otčímem dohromady, tak jsem zažila období, kdy jsem měla 2 svetry a 2 kalhoty a to jsem musela střídat. Ale otčím je hodně inteligentní člověk, založil si ještě s dvouma kamarádama auditorskou firmu a začalo se jim dařit. Dneska už podniká sám, ale pořád má práce hodně. Jeho inteligence je vyvážená tím, že není moc manuálně zručný. 

Na rozdíl od táty, který je schopný vyrobit si všechno sám. Dokonce si sám postavil barák. Trvalo mu to osm let a kromě elektriky a rozvodů vody si dělal skoro všechno sám. Je stavbyvedoucí, tak ví, co a jak. Dneska už se tím neživí, ale tohle se asi nezapomíná. Teď se živí prodejem plovoucích podlah, takže je má i doma po celém baráku.  Ten barák si postavil ze stodoly. Děda nechtěl, aby si předělával vršek jejich baráku, tak to vyřešil takhle. Teď teda stojí na dvoře starý barák po dědovi, nový barák a kůlny. Když táta dodělal barák, tak se vrhnul na kůlny a kurník. Místo kůlny teď bude udírna a posezení. Jeho život vypadá tak, že ráno vstane, jede do práce, maká do odpoledne, pak přilítne domů, nakrmí psa, kočky, slepice, sebere vajíčka a jde zedničit. A takhle je to každý den a každý víkend. Jenom v neděli si někdy dává oddech. Mám o něj trochu strach, protože to fakt přehání. Už ho bolí ruce a má problémy, aby je zvednul. Ale dře dál. A až dodělá udírnu a kurník, tak bude potřeba opravit starý barák... Takže táta a macecha (je to hnusný oslovení, ale ona vlastně moje macecha je) mají úplně odlišný život než máma s otčímem. Oblečení si občas koupí nějaké lepší, ale taky chodí dost často k vietnamcům. Nevím, co mám tátovi řict na to, když se chvástá, jaký si koupil super kalhoty u vietnamců a že si koupil rovnou dvoje a vyšlo ho to jenom na tisícovku. No, aspoň, že nenosí ponožky v sandálech.  Stejně tak je to s jídlem. Macecha se s tím moc nepáře, kupuje hodně uzenin a konzerv. Když jsem tam vařila já a dělala jsem rizoto z kuřecích prsíček, tak jsem to měla na talíři ještě hodně dlouho, protože je přece škoda dávat do rizota takové drahé maso. Ona tam radši vyleje konzervu. Občas je mi líto, když vidím, co táta jí, ale asi s tím nic nenadělám. Přitom si nežijou úplně špatně a na zdravé jídlo by určitě měli. Na výlety moc nejezdí (i když občas někam vyrazí), ježdění na kole, tenis nebo podobné sporty nepřichází v úvahu. Macecha chodí aspoň denně na procházku se psem, v neděli se občas připojí i táta. A jezdí každý rok k moři. Na to, v jaké oblasti bydlí, se vlastně mají dobře a musím se přiznat, že to tam u nich je oáza klidu. Ale třeba taková ségra macechy je na tom tak, že občas obrací každou korunu, aby měla na jídlo. Má desetiletého syna s bývalým manželem a nedávno začala chodit s jedním místním zedníkem a s tím má teď půl roční holčičku. Jenže on je pořád v tahu, hlavně o víkendech, které tráví v hospodě. U moře asi nikdy nebyla a myslím, že ani nikdy neletěla letadlem. Stejně je na tom macechy brácha a táta. 

Je to docela kontrast, co?

Díky tomu, že jsem vyrůstala s mámou a otčímem, tak žiju spíš jako oni. Mám ráda luxus, nosím značkové oblečení a beru jako samozřejmost, že se o sebe starám a chodím upravená. Taky nás s bráchou hodně vedli ke sportu a cestování. Každý rok jsme jezdili v zimě na hory a v létě k moři, o víkendech jsme jezdili na kole nebo podnikali různé výlety. A já tak žiju dál. Díky tomu u táty na vesnici působím jako typická pražanda.  A to tam jezdím spíš sportovně oblečená a ne tak, jak chodím do práce. Macechy ségra se mě loni snažila seznámit s nějakým myčem oken (neboli myčokenem). Nevěděla jsem, jak jí vysvětlit, že s myčokenem chodit nechci. Naštěstí se ani neozval. Já vím, že to může být hodný kluk. Ale já se pohybuju v úplně jiném světě a chci partnera z toho svého světa. Zároveň by ale bylo dobrý, aby si rozuměl i s tátou. To zase není tak těžké, protože táta je bezkonflitkní a každého opije, takže si hned rozumí báječně.  Ale když tam se mnou takhle jednou přijel bývalý přítel v bílé košili a černých kalhotech, tak všichni docela koukali. Já jsem mu říkala, ať se převlíkne, ale on neee...

Jezdím k tátovi ráda, ale žít bych tam nechtěla. Jezdím si tam odpočinout od svého světa a odreagovat se. Jsem ráda, že můžu taky vidět, jak se žije v jiném světě. Že jsou lidi, kteří nemají peněz nazbyt a občas, když vidím, jak se chová dcera macešina bráchy (je totálně tupá, propadá na učňáku, krade a teď začala chodit s cikánem), tak v duchu děkuju svým rodičům za to, jak mě vychovali a jsem vděčná za to, jak žiju.

Vlastně jsem ráda, že se rodiče rozvedli. Oba jsou teď se svými novými partnery spokojení.