Všimli jste si, že začaly hnědnout listy o kaštanů? A taky u jinanů, kterých tady u práce máme požehnaně. Jo, blíží se podzim. Podle lunárního kalendáře začal biologický podzim už v pondělí. Moc mi to nevadí, aspoň přestaně všechno kvést a já zase začnu normálně dýchat. Ale léto bylo dost divný a jsem z toho taková nějaká frustrovaná. Mám pocit, že jsem si pořádně neužila vedra a koupání. Potřebuju nutně k moři. Sice mám jet do Barcelony, ale to bude až za 2 měsíce a nevím, jestli tam vůbec bude ještě teplo a hlavně nevím, jestli to do té doby přežiju.

Období oslav už je za mnou. Bylo to docela fajn, jenom se mi moc nelíbí, že jsem zase o rok starší.  V sobotu jsme ještě byli na obědě s našima. Dostala jsem svojí oblíbenou vůni, kterou teď seženu jenom přes internet. V obchodě jsem jí viděla jenom ve Francii, v ČR vůbec. Alespoň mám jistotu, že jí nebude nosit celá Praha jako Chloe.  A pak jsem ještě dostala poukázku do Le Chaton, takže si zase půjdu vybrat nějaké pěkné spodní prádlo k paní Konarovské. A mám dilema. Nevím, jestli si koupit nějakou hladkou podprdu pod trička nebo nějakou pěknou krajkovou nebo plavky nebo.... Někdy bych si taky chtěla koupit korzet... No, strašný problém.  Ještě jsem dostala plno dárků od kamarádů a ještě plno dárků dostanu, protože bráchovi a mojí nej kamarádce nestačil přijít včas. A taky jsem ještě nebyla u táty.

Švagrová se na obědě najednou chovala úplně jinak než na obědě u táty. Snažila navázat oční kontakt a snažila se se mnou bavit. Já jsem jí ignorovala a chovala jsem se dál odměřeně. I když ke konci jsem už trochu vyměkla a občas jsem se na ní i podívala a odpověděla jí. Když jsme se loučili, tak mi řekla, že až mi přijde dárek, tak mi dá vědět a domluvíme se, kdy se u nich zastavím. V pondělí mi od ní přišel email, že dárek přijde v úterý nebo ve středu a jestli nechci přijít ve čtvrtek na večeři.  Moje první myšlenka byla, že to teda ani náhodou, že se tam jenom zastavím a hned vypadnu. Naštěstí už ale mám na zítra plány. Máme se jet s klukama koupat, tak jenom doufám, že nebude hnusně. Byla bych fakt ráda, kdyby bylo hezky aspoň pár dní! Tak jsem jí napsala, že nemůžu a že to asi teda necháme na příští týden. Pak mě popadl vztek. Co si jako sakra myslí? Že mě bude jeden víkend ignorovat a další mě bude zvát k nim na večeři? A já mám dělat, jakože nic a zase se s ní kamarádit? Tak to asi nepůjde. Nakonec se to tak nějak vyřešilo samo. Včera se mi ozval brácha, kdy přijedu. Tak jsem mu zavolala a domluvili jsme se spolu na úterý. Takže s ní už se o tom nemusím bavit. V úterý tam přijdu, až bude doma i brácha a asi se k ní budu nadále chovat odměřeně. Prostě v sobě nemám vypínač, kterým bych cvakla a na všechno zapomněla. Najednou mi dneska od bráchy přišla smska, jestli se s nima nechci jet v sobotu koupat. Holčičce asi došlo, že to posrala, tak se teď snaží prostřednictvím bráchy. Smůla, v sobotu taky nemám čas. Jedu na Okoř.

V neděli odletěla mamka na 3 týdny do Itálie. Večer před tím jsme si dlouho povídali. S mámou a otčímem. Nerozumím tomu, ale najednou mám pocit, že jsme si k sobě s otčímem našli po 20 letech cestu a konečně jsme si začali rozumět. Ono to nikdy dost dobře nešlo. Měla jsem pocit, že když ho budu mít ráda a budu se s ním bavit, tak tím zradím tátu. Ten pocit mám teda pořád, ale už to není podvědomé a začala jsem si to uvědomovat, což je první krok k tomu, abych s tím něco udělala. Zajímavé je, že neřeším to, že když budu mít ráda macechu, tak tím zradím mámu...