Po přečtění článků u dvou z Vás jsem se lehce rozčílila. Takže to teď musím ventilovat.  Sice jsem to trochu ventilovala v komentářích, ale to není úlně ono. 

Jde o chlapy, jak jinak. Nemám vztek na všechny. Rozčílil mě přístup jednoho konkrétního v jednom z těch článků. Nakonec mám ale vztek jenom sama na sebe. Proč? Protože neustále opakuju svoje pitomé chování a asi se nikdy nepoučím.

Jde o to, že kdykoli se mi někdo líbil nebo jsem s někým chodila, tak jsem se tomu člověku dost přizpůsobovala. Jo, my ženský to tak prostě máme. A mě to na sobě fakt štve a ráda bych s tím něco udělala. Nejlépe to změnila.  Ono je normální, že když se člověku někdo líbí, tak se snaží působit co nejlepším dojmem. To je jasný. Jenže dlouhodobě je to docela neúnosný.

Asi už jste pochopili, že jde o Objeva. Už jsem to naznačovala v předchozím článku. Prostě jsem svůj život moc přizpůsobila klukům. Každý víkend jsem teď s nima a už toho mám dost. Samozřejmě nikdo nic netuší, to se odehrává jenom ve mě. Kamarád na svém životě nic nezměnil, protože se většinu víkendů válí doma a teď má aspoň co dělat. Objev má čas prostě jenom v sobotu, protože chodí 4x týdně do posilovny, tak se scházíme v sobotu. Prudilka na svém životě taky nic moc nezměnila. Když nemůže, tak prostě nemůže a žije si dál svůj život. Ale já jsem dřív chodila hodně ven a moc víkendů jsem v Praze netrávila. Ne, že bych zase chtěla nějak často začít jezdit k mámě a tátovi, to určitě ne, ale chci víkendy s klukama omezit. Jenže bojuju sama se sebou. A to hodně. Vzhledem k tomu, že se Objev chce scházet hlavně v sobotu a já chci občas o víkendu někam vypadnout, tak se prostě nebudeme tolik vídat. Co se kamaráda a Prudilky týče, tak to je mi jedno. Co se Objeva týče, tak to už mi tak jedno není. Nevím proč, ale mám šílený strach z toho, že se objeví někdo jiný a sebere mi ho. Ale zabráním tomu tím, že se budu přizpůsobovat jeho programu a budu mít čas kdykoli on bude chtít a tím, že na sebe budu tlačit, abych mu řekla, že se mi líbí? Samozřejmě, že nezabráním! Nadále jsem rozhodnutá, že pokud se naskytne příležitost, tak se ho zeptám, jestli ho někdy napadlo, že bysme byli víc než kamarádi. Ale chci to udělat osobně a až ucítím, že je na to ta správná chvíle. A nechci na sebe tlačit, že to musím udělat co nejdřív, protože mi ho jinak někdo sebere. Tohle většinou končí tím, že to člověk řekne v nejméně vhodnou dobu a dopadne to tak akorát trapasem.

A taky už se nechci přizpůsobovat jeho programu. To, že má čas soboty je sice hezký, ale já ne. Tak se někdy prostě přizpůsobí a uvidíme se třeba někdy v týdnu, když zrovna nebude cvičit. No, ne? Ženská by prostě měla být sama sebou a neměla by přizpůsobovat svůj život chlapovi. Chlapi si udržují svoje kamarády a svoje chození na pivo (nebo do posilovny), ať se děje cokoli. Tak proč se my ženské tak přizpůsobujeme??? To je to, proč jsem na sebe naštvaná. Chci s tím skončit.  Chci být sama sebou. Chci si natolik věřit, že někdy jejich program odmítnu, pokud už budu mít v plánu něco jiného nebo budu chtít vypadnout z Prahy... nebo jít někam jenom se svýma holkama. Bylo by fajn, kdyby to bylo beze strachu, že když s nima nebudu, tak mi ho někdo vyfoukne. 

Nehledě na to, že když jsem s ním, tak jsem najednou "děsná pohodářka", protože on si to o mě myslí. A vůbec mi nedojde, že se mi vlastně něco nelíbí... Například včera. Prohlásil, že vlastně ženskou potřebuje jenom na vaření. Máma mu vypere, vyžehlí, když je teda nejhůř, tak si k ní zajde i na jídlo, protože maminka má zřejmě i navařeno (ona bydlí naproti jeho bytu) a na sex může mít nafukovací pannu. A mě došlo až teď, co to je za pitomý kecy a že mě to vlastně naštvalo??? A včera jsem se ho snažila přesvědčit, že mu musí přece chybět objetí atd., atd.... Ano, to, co řekl bylo s nadsázkou, ale stejně! Proč mě to nenaštvalo v tu chvíli a došlo mi to až teď? Kde jsem nechala sama sebe?

Takže.... jdu hledat sama sebe.