Dneska jsem se vzbudila s dost melancholickou náladou a svrbí mě prsty, honí se mi hlavou myšlenky, které potřebuju hodit "na papír" (sem ) Je to díky tomu, že se mi poslední dobou zdá téměř každou noc o bývalém příteli.

Mám pocit, že jsem vlastně nikdy neměla velké štěstí na kluky, většinou jsem byla sama. Občas se někdo na nějaký ten měsíc objevil, ale rychle to skončilo. Když mi bylo 19, tak jsem šla pařit s kamarákou na diskotéku na parník. Chodily jsme tam pravidelně, hrozně se nám tam líbilo... a těch zážitků, co tam odsud mám... To by ale bylo na jiný článek.  Jednou už jsme tak seděly na parníku a dívaly se, kdo ještě nastupuje a já ho najednou uviděla. Byl tam ještě s kamarádem, který se mi taky docela líbil. Oba odbarvení blonďáci - měla jsem na ně tenkrát nějakou slabost. Hlavně vypadal starší, než já. V té době jsem za sebou měla zkušenost s mladším klukem a už jsem nikoho mladšího nechtěla. Sice se mi líbil, ale říkala jsem si, že je na mě moc hezký, takže fakt nemám šanci. Během večera se kamarádka s někým seznámila a zmizela neznámo kam, takže jsem tam zůstala sama. Nějak mi to ani nevadilo, protože už jsem v sobě měla téměř litr vína.  A najednou jsem ho tam zase uviděla. On si všiml mě... tak jsme chvilku flirtovali a pak na mě zamával, abych k němu šla. Začali jsme se bavit, šli jsme se projít po nábřeží a bylo to fajn.Ehm... starší nebyl. Byl o 10 měsíců mladší než já. Dala jsem mu na sebe číslo a ještě než jsem odjela domů, tak mi psal. Ano, takhle začal můj jediný vážný vztah. S Jirkou. Začali jsme spolu randit. On to s holkama uměl. Hned na třetím rande udělal překvapení, naložil mě do auta, pustil mi mojí nejoblíbenější písničku a odvezl mě k nim na chalupu, kde jsme se procházeli po okolí. Řekl mi, že mě miluje. To mě dost zarazilo. Na třetím rande??? To přece ani nejde.... Tak jsme spolu randili 2 měsíce a pak odjel na 3 měsíce do Anglie. Každý den mi psal maily a já každý den běhala k počítači a s napětím kontrolovala maily. pak se vrátil a začalo to skřípat. Přestal se mi ozývat. Pak mi přiznal, že se líbal s nějakou jinou holkou a že neví, jestli se mnou chce být. No, já jsem přes léto taky ulítla, ale líbání jsem nebrala jako takové drama. Nakonec jsme se rozešli a já si řekla, že už nechci žádný vztah jenom na 3 měsíce, ale že už bych chtěla něco vážnějšího.

Po několika měsících se mi najednou ozval s tím, že udělal strašnou blbost a že mě chce zpátky. Na první mail jsem nereagovala, na druhý mail jsem mu napsala, že fakt jako nevím, co po mě chce. Sešli jsme se. Přemlouval mě 14 dní, nosil mi kytky, zval mě na večeře. Bohužel se mi i přiznal k tomu, že v létě v Anglii spal se Sárou (mámou od rodiny, kde dělal au-pair). Proto jsem se k němu vrátit nechtěla. Nakonec mě ukecal a začali jsme spolu chodit. Zase. Byla jsem z něj úplně hotová a on to věděl. Ze začátku bylo normální, že jsme měli každé své kamarády a svůj volný čas.Po škole jsme spolu odjeli na léto do Anglie a bylo to moc fajn. Ale on se najednou změnil a chtěl mě jenom pro sebe. Když jsem chtěla jít někam s holkama, tak mi dělal žárlivé scény a vydíral mě tím, že když já s nima budu chodit, tak on mě nebude brát se svýma kamarádama do dklubů (já tam v té době neměla s kým chodit). Nevím proč, ale nechala jsem se vydírat a byla jsem nešťastná. Po nějaké době jsem si vybojovala aspoň jeden volný den v týdnu. Jemu se ta svoboda najednou zalíbila a jednoho dne mi řekl, že neví, jestli se mnou chce být. Bylo to asi po roce a půl. Já jsem se o něj snažila, byla jsem fakt nešťastná. A najednou se mi rozjela panická porucha a já skončila na antidepresivech. Než jsem přišla na to, co mi je, tak jsem se s ním rozešla, on mě zase překecal, tak jsem se zase vrátila a na podzim se to opakovalo znovu. Pak už jsme měli opět každý svou volnost. Najednou se to zvrtlo... On chodil do školy, do práce a když měl volno, tak šel někam s kamarádama, dost často s kamarádkama... Já byla někde na posledním místě. Vadilo mi to hodně. Dost jsem se v tom vztahu natrápila. Ani jeho máma nám to nedělala moc lehké, neměla mě ráda a já jí moc taky ne. Zažili jsme spolu i hodně hezkého... Měla jsem moc ráda víkendy na jejich chalupě, bylo tam nádherně. Měla jsem ráda jeho snachu, se kterou jsme vždycky zdrbli jejich mámu. Měla jsem moc ráda, když jsme si udělali hezký večer, uvařili si dobré jídlo, dali si k tomu vínko a pustili si dobrý film. Hodně jsme chodili do kina, občas jsme zašli někam tancovat. Jenže jak začal trávit víc času s kamarádama, tak jsme nikam moc nechodili. Dneska už vím, že netrávil čas jenom s kamarádkama, ale že mě podváděl.

Nakonec jsme se rozešli definitivně. Po 3,5 letech. Půl roku jsme spolu ještě "kamarádili". Všechno to skončilo tím, že jsem s ním a s jeho kamarádama odjela do Břeclavi na Silvestra. Začal tam zase balit nějakou holku a já mu udělala scénu. Jeden z jeho kamarádů mi neustále něco naznačoval, ale já to nechtěla vidět. Na Nový rok jsme se všichni šli ještě projít do lednických zahrad. To jsme se ještě dokonce vedli za ruce. V autě, cestou zpátky už jsem narážky toho kamaráda nevydržela a když jsme zastavili na benzínce, šla jsem za ním a na rovinu jsem se ho zeptala, jestli mě Jirka podvádí. Řekl mi, že ano... že už mě podvádí minimálně 2 roky. Zatmnělo se mi před očima. Jirkovi jsem hned řekla, že to vím, on seřval toho kamaráda, přendal si věci do druhého auta a pokračoval v cestě dál s nima. Mě bylo strašně. Najednou se mi otevřeli oči a všechno do sebe začalo zapadat... Bylo mi zle. Večer jsem nemohla usnout, představovala jsem si, jak je s jinou. Pak jsem si ale řekla, že se kvůli takovému blbečkovi nebudu trápit a všechny emoce jsem si zakázala. Byla jsem zase drsňačka.

Po osmi měsících se mi ozval, psal mi k narozeninám. A já blbka odpověděla. Začali jsme spolu zase bavit, občas jsme zašli zapařit. A já když viděla, že ńěkam odešel s nějakou holkou, tak jsem hned měla průjem a bylo mi blbě. Jindy jsme zašli na oběd. On mezitím začal s někým chodit. Nedokázala jsem si přestavit, že bych ho ze svého života odstranila, ale na druhou stranu mi vůbec nedělalo přátelství s ním dobře. Definitivně mi to došlo, když jsme s ním byla na kafi a pak jsem celou noc zvracela. Tenkrát jsem ho viděla naposled. Když se pak ozval k Vánocům, že by mi chtěl řict, že mě má pořád moc rád, věděla jsem už, že je to jenom lež, že mě chce zase jenom blbnout a že už to takhle dál nejde. To bylo začátkem roku 2007. Napsala jsem mu, že nejsem schopná se s ním dál kamarádit. Od té doby s ním nejsem v kontaktu.

Jaktože mi teda teď začalo být smutno? Stýská se mi po té jejich chalupě a po něm. Jsou to všechny ty potlačené emoce? Já jsem od té doby s nikým nechodila, nebyla jsem toho schopná... Jenom pár nevážných zápletek. Mám pocit, že mi život plyne mezi prsty a on už je možná dávno ženatý.  Uzavřela jsem se do sebe, bojím se, že mi zase někdo ublíží a jakmile se někdo přiblíží, tak ho seknu. Ale takhle to dál nejde. On přece nemůže ovlivnit celý můj život...