Nějak nestíhám psát. Psala jsem naposled vlastně ještě před tím, než jsem se  vrátila z neschopenky do práce. Tam mě čekal masakr. Kolegyně to na mě začaly hrnout a já se učila a učila a učila a makala a makala a makala. První dva dny jsem šla dřív domů a zalezla rovnou do postele, to mi ještě nebylo dobře. Pak už jsem tam byla dlouho. Jak se všechno teprve učím, tak mi to dlouho trvá a jsem nervózní, abych neudělala chybu, což jsem samozřejmě dělala. Od minulého týdne mají 2 kolegyně dovolenou, takže se některé jejich věci hrnou na mě. Ta jedna, která mě měla zaučovat a od které jsem se chtěla všechno naučit, už se nevrátí. Je těhotná a plánuje jít po skončení dovolené na neschopenku. Chápu jí, ale ze sobeckých důvodů bych byla raději, kdyby se vrátila.  V pátek a dneska jsem měla dovolenou, zítra mě čeká zase práce a už teď jsem z toho nervózní. Ale řekla jsem si, že to nebudu přehánět. Zítra a v pátek tam pojedu jenom na otočku, jinak budu pracovat z domova. Z našeho oddělení tam nikdo nebude, všichni mají dovolenou a já mám schválený home office od šéfky. Hodí se to, protože se mi včera zase vrátila viróza, takže se cítím fakt skvěle. Asi už se pomalu rozpadám, jinak si to nedokážu vysvětlit. Táty manželka mi řekla, že jsem to před tím zřejmě pořádně nevyležela. Asi má pravdu, ale mě to doma už nebavilo. No, tak to mám za to. Ale teď už se toho snad jednou pro  vždy zbavím.

Vánoc jsem se trochu obávala, protože jsme letos byli poprvé bez bráchy. Myslela jsem si, že bude máma smutná a bude brečet, ale bylo to v pohodě. Jako vždy jsem ráno ozdobila stromeček a měla jsem u toho puštěnou pohádku. Odpoledne jsme šli zapálit svíčky na hřbitov babičce a dědovi a pak už hurá na večeři a vybalování dárků. Dostala jsem pyžámko z Etam, kožený rukavice, pásek, voňavku od Lancome a poukázku ke Konarovský.  Druhý den přijeli brácha se švagrovou. Od těch jsem dostala naprosto úžasný stativ, takže jsem měla celé odpoledne o zábavu postaráno.  No, a pak nám jakoby nic oznámili, že se na Štědrý večer zasnoubili! Ups!  Vypadali oba strašně šťastně, tak jim to docela i přeju. Se švagrovou máme teď období míru a docela spolu vycházíme, tak doufám, že to dlouho vydrží. Včera jsem jela k tátovi a už mě bolelo v krku a bylo mi celkově blbě. Tak jsem tam celý den ležela u televize a koukala na blbosti. Večer přijeli brácha se švagrovou a chvilku po nich nevlastní brácha se přítelkyní a zase jsme rozbalovali dárky.  Dostala jsem super červenou softshellovou mikinu s kapucou, náušnice swarovski, šátek a poukázku do Arkád. Už se těším, až tam naběhnu! Teď jsou slevy, to bude něco. Takže mi musí být co nejdřív dobře, aby mi to tam ostatní nevykoupili.  No, a dneska jsme se s bráchou a švagrovou vrátili do Prahy. Jsem docela ráda, nemám tohle lítání mezi mámou a tátou o Vánocích ráda. 

Sháním šaty na ples. Týden před Vánocema jsme byly s kamarádkou v půjčovně, kde jsem zjistila, že mi není nic přes prsa. Jenom větší velikosti a nebyly to úplně šaty, které bych si představovala. Jdu 13.1. na ples a do té doby musím něco sehnat. Plánovala jsem projít nějaké obchody teď mezi svátkama, tak doufám, že mi bude brzo dobře, protože jinak z toho budu asi trochu ve stresu...

Před Vánocema a i na Štědrý den jsem byla trochu přešlá a smutná z toho, že mi vůbec nepíše pianista. Snažila jsem se být v pohodě a říkat si, že je to jedno, protože stejně budeme nebo jsme jenom kamarádi a maximálně z toho bude nějaký románek, ale nic víc. Máma se mě na něj pořád ptala a říkala mi, ať mu napíšu jako první. Ale já jsem neměla chuť mu psát. Byla jsem poslední, kdo psal jako první a nechci být někdo, kdo ho neustále uhání a píše mu. Sice by asi nebylo nic špatného, kdybych mu popřála hezké Vánoce, ale neměla bych z toho dobrý pocit, že ho kontaktuju zase já. A fakt jsem neměla náladu mu psát. Krom toho se posledních 14 dní na facebooku vyskytoval hodně málo.

V neděli večer jsem přijela domů, zapla jsem počítač a ve chvíli, kdy jsem to fakt nečekala, mi začal na facebooku psát a přál mi krásné Vánoce.  Zastavilo se mi srdce (nevím, jak mu vysvětlit, že to bude maximálně románek, tak ať se uklidní) a strašně mě to potěšilo. A v tu chvíli jsem byla ráda, že jsem mu nenapsala, protože ten pocit, kdy psal on mě, stál za to. Vypadlo z něj, že se odjel do Egypta potápět. Využila jsem toho a nenápadně jsem se ho ptala, jestli je tam s kamarádama nebo s přítelkyní, s rodičema, sám nebo s přítelem.  A s napětím jsem očekávala odpověď. Odjel tam sám. Není to divný, odjet sám do Egypta na Vánoce? Já bych se tam asi zabila, vydržím sama maximálně 2 dny. Ale on psal, že je v pohodě, že ho nikdo neotravuje. To asi nemá přítelkyni, ne? Zdá se, že se potápí hodně rád. Prej by se nejraději vykašlal na piano a stal se potápěčským instruktorem a jel na Bali a do Thajska a tak. A já bych prej mohla udělat to samý.  No, bezva. Už se vidím, jak dávám výpověď a jedu na Bali. Potápění se bojím, maximálně šnorchluju (což je podle něj ten poslední krok k potápění s bombou) a na lodi mám mořskou nemoc.  Psali jsme si jenom chvíli, protože byl unavený a šel spát. A popřál mi sladké sny.  

Včera mi od něj přišel mail s fotkama z Egypta. Bazén, moře, velbloudi. Posílal to, když jsme si psali už v neděli, ale někde se to zadrhlo. Hrozně mě to potěšilo. Napsala jsem mu, že bych ale chtěla nějakou fotku, kde je i on. Nějak špatně to pochopil a poslal mi dneska fotky znovu s tím, že si myslel, že je k mailu přiložil. Napsala jsem mu, že přiložil, ale že bych raději chtěla jeho fotku v potápěčské výstroji.  Přišla mi hrozně vtipná odpověď. Jestli si jako pamatuju, že je tam sám a kdo by ho teda jako asi vyfotil. Že se tam teda ale seznámil s nějakým holandským párem a ty možná nějaký jeho fotky mít budou, tak uvidí a pokud mu ty fotky pošlou, tak že mi nějakou fotku pošle. A ať se přiznám, že bych radši chtěla jeho fotku v plavkách, než v potápěčské výstroji.  Odpověděla jsem mu, že na lodi určitě nebyl sám, takže ho klidně někdo mohl vyfotit. A že se teda přiznávám, že bych radši brala jeho fotku v plavkách (nebo ještě lépe bez plavek ), že jsem se jenom snažila být slušná, ale jak se zdá, tak on už ví, že nejsem. A  teď jsem zvědavá, co mi odepíše.  Je to sranda a baví mě s ním flirtovat a psát si. Baví mě, když mi on píše jako první. Psal mi hned, jak si mě přidal na facebook, psal mi, když si koupil letenku do Prahy, psal mi, když viděl, že jsem na facebooku přes den a ptal se, jaktože nepracuju... Zájem z jeho strany tam určitě je. Blíží se únor a já už teď začínám být nervózní. Vím, že to bude úplně jiné než přes internet. Jsem strašně zvědavá, jak tohle dopadne.