No, tak jo, moje pocity se pomalu začínají usazovat. Že bych zrovna skákala štěstím, to se teda říct nedá. Spíš asi naopak.

Řekla bych, že večer se opravdu vydařil. Potkali jsme se v půl pátý v kavárně Slávie. Vypadal líp než jsem si ho pamatovala. Jo, bylo to jiný než přes internet. Lepší. Mohla jsem konečně vidět jeho gesta a jak se tváří, když mluví. A bylo to skvělý. Akorát já jsem se teda klepala jak ratlík, on si toho všimnul a pak si ze mě dělal legraci.  Ve Slavii to bylo zahřívací kolo. Necelý dvě hodiny jsme si tam tak povídali o všem možném, oťukávali se a tak. Pak jsem s ním šla vyzvednout do Národního divadla struny na cello pro jeho kolegyni z tria a pokračovali jsme k Medvídkům. Je to pivnice a on si prostě potřeboval dát české, pořádně hořké pivo. Začal se tam ke mě trochu nebezpečně přibližovat, pořád si přisedával blíž a blíž. Byla tam ale zima, tak jsme dopili a pokračovali jsme dál, do jiné restaurace. On evidentně vůbec nechtěl sedět naproti mě. Pořád si sedal vedle mě, což mě trochu znervózňovalo. Tak jsme si pořád povídali, pili, smáli se a bylo to fajn. Dělali jsme si ze sebe srandu jako přes facebook. Akorát, že živě je to všechno mnohem lepší.

Pak se mě najednou zeptal, jestli je to rande nebo jenom takový přátelský pokec. Nevěděla jsem, co mu na to mam odpovědět. Řekla jsem, že nevím, že to nezáleží jenom na mě, ale i na něm. Že jsem nevěděla, co od toho čekat. Naše pohledy se pořád prodlužovaly a já ho chytila za ruku. A on už mě nepustil. A pak jsme se začali líbat.  Bylo to krásný, úžasný, skvělý... prostě aaaaach.  Normálně nesnáším, když sedím v restauraci a nějaká dvojice se tam takhle líbá a tak, ale ehm... včera jsme si nemohli nějak pomoct (on řikal, že to taky nemá rád). Pak jsem se ale začala cítit blbě a nechtěla jsem, aby očekával něco víc, protože jsem ho fakt nechtěla brát domů. Měla jsem v plánu se normálně vyspat (sama) a jít ráno do práce. Tak jsem mu to řekla, ale cítila jsem se hrozně blbě. On byl v pohodě, respektoval moje rozhodnutí, ale nezastíral, že kdybych ho změnila, tak by byl rád. Na rovinu mi řekl, že to musíme brát rozumě. Že on se nebude stěhovat do Prahy a já se nebudu stěhovat do Amsterdamu a že jediné, co mi může nabídnout je tenhle večer a pak až někdy přiletí, tak další. Ocenila jsem, že je ke mě upřímnej. Řekl mi, že tohle taky nikdy neudělal a že je taky nervózní, možná víc než já. Někdy po jedenáctý jsme jako poslední odešli z restaurace. Já jsem mu našla taxíka, aby se nemusel táhnout někam do Libuše a mělo nastat loučení. Což bylo fakt trapný. Já jsem sama se sebou hodně bojovala a on to viděl, ale nic neříkal. Nesnažil se mě nikam tlačit, nechával to na mě. Tak jsme tam nějakou dobu mrzli, mě ujely dvě tramvaje, jemu někdo sebral taxíka, tak jsem si řekla, že se na to všechno vykašlu, vzala jsem ho za ruku a řekla jsem mu, že teda jedeme ke mě domů. On se pak pořád ujišťoval, jestli jsem v pohodě a že jestli ne, tak ať ho klidně vykopnu z tramvaje a pošlu domu atd. Hrozně moc hodnej byl. Po celý zbytek večera se mě pak ptal, jestli jsem ok a byl hrozně starostlivej a hodnej. Prostě úžasnej, no.

Spát jsme šli někdy po druhý hodině, vstávat jsme měli v osm. Moc jsem toho ale nenaspala, byla jsem nervózní a on se ke mě pořád tulil a já takhle většinou nemůžu usnout a on taky ne, tak jsme tam spolu tak leželi v objetí. Když už jsem chvíli spala, tak mě vzbudil, protože mě zase začal hladit po vlasech a zádech a tak. Bylo to fakt nádherný. Ráno jsme si dali sprchu, nasnídali se a on pak odjel zkoušet na koncert se svým triem a já jsem jela do práce. Jsem tady dneska trochu nepoužitelná, ale aspoň trochu pracovat se snažím.

Co mě dost překvapilo je to, že měl 10 let přítelkyni, se kterou se teď v létě rozešli a že to byla jeho první holka. Jo, evidentně to není žádnej děvkař. Ani tak nepůsobí. V práci to na mě začalo dost padat. Začala jsem si uvědomovat, jak krásný ten večer byl a že on zítra odjede a vůbec neví, kdy přijede zpátky a .... A já ho chci znovu vidět. Co nejdřív. Sakra proč, když už se mi někdo líbí a je to s nim všechno takhle úžasný, tak proč musí být až z Amsterdamu??? PROČ? Chce se mi z toho brečet, fakt. Chci s nim být, ale nejde to.

No, a před chvílí mi přišla smska, že doufá, že mi nespadla hlava únavou na monitor a že by mi chtěl ještě jednou poděkovat za "very special time" a že doufá, že to cítím stejně. No, brečela jsem tu u toho svýho monitoru jak želva a snažila se to rychle utírat, aby mě nikdo neviděl.

Tak toť včerejší večer a noc.