Neskutečně to letí, už je zase březen. A mě ta skvělá nálada, kterou jsem měla v pondělí, opustila hned v úterý.  Stačilo k tomu to, že jsem si uvědomila, že chatování s pianistou v neděli bylo sice super, ale tim to všechno zase na nějakou dobu skončilo. Třeba si zase někdy napíšeme, ale to je tak asi všechno. A já se tady můžu usoužit. Napsal mi v neděli pár věcí, které mi daly naději a já na to od té doby myslím. Napsal mi, že ví, že se zase uvidíme. Protože má tady v Praze trio. A Praha je součástí jeho života. A není tak daleko od Amsterdamu. A v podstatě psal, jak kdyby bylo přece jasný, že se uvidíme a rozhodně spolu zase něco budeme mít. Proč mi to píše, sakra??? Ne, takhle to dál nepůjde. Musim na něj přestat myslet, jinak se fakt zbláznim. Akorátže mám pocit, že on to cítí tak nějak stejně jako já. Jenom se asi potřebuje oklepat z toho rozchodu. To je ale úplně jedno. Důležitý je to, co potřebuju já. A já se potřebuju hodit do klidu, nic neočekávat a nepřemýšlet. Ale je to teda kurevsky (pardon) težký.

Dneska k nám do práce nastoupili 4 nový lidi. Jeden z nich můj bývalý kolega z firmy, kde jsem dělala před pěti lety. Tenkrát se mi líbil. A já jemu taky. A hodně jsme spolu flirtovali, ale ani jeden z nás neudělal první krok. Byla jsem z něj tenkrát hotová. Pak jsem odešla do jiné firmy a usoudila jsem, že je to zakomplexovaný blbec.  Pak jsem ho viděla ještě jednou v divadle. Byl nadšený, že mě vidí, hnal se ke mě s úsměvem od ucha k uchu. Pak mě odvezl domu a to bylo naposled, co jsme se viděli. Byla jsem z toho hodně smutná. Ale prostě to nějak nevyšlo, no. Asi mě nechtěl, chtěl si jenom zaflirtovat. Pak se dal dohromady s jednou naší kolegyní, která teď mimochodem taky pracuje se mnou, ale už je vdaná za někoho jiného a má dítě. A teď je tu zase. Potkali jsme se ráno v kuchyňce, okamžitě se ke mě vrhnul s úsměvem od ucha k uchu a hned se nadšeně vyptával, jak se mám a říkal, že prej jsem se vůbec nezměnila. No, on taky ne. Když jim tady ukazovali kanceláře, tak šli kolem a on se na mě zase strašně smál a dělal nějaký posunky. Všude tu rozhlašuje, že se známe. Věděla jsem, že nastoupí, takže jsem nenechala nic náhodě a vzala si černou krajkovou sukni a podpatky a samozřejmě mi to pekelně sluší.  On už má možná přítelkyni, možná už má dokonce dítě. A je to jedno. Po zbytek dne se mu snažím vyhybat. Málem jsme se ještě jednou potkali, ale já jsem stačila rychle zdrhnout. Asi to takhle ale pořád nepůjde. Asi se budeme muset potkat a on se bude zase vyptávat jak se mam a povídat o sobě. A já jsem ho asi znovu potkat nechtěla. Jak zpívá Tomáš Klus: "za co Pane Bože, za co?"

No, tolik "krátce" o chlapech. Jinak je všechno v pohodě, v práci vládne dobrá nálada, dostala jsem super hodnocení za minulý rok. Práce mám teď míň a nejsem ve stresu, mám čas na dodělání hnusů, který jsem odkládala a pekelně mě to nebaví. Ale udělat se to musí, no.

A dneska večer je rodinná večeře, na kterou nevím, jestli mám jít. Zase bráchu popadlo, že se dlouho neviděli s mámou a otčímem a že bysme teda mohli zajít na véču. Jenže já jsem bráchu se švagrovou viděla o víkendu a mámu s otčímem uvidím asi v sobotu, tak nevím, nevím. Jestli se tam zase budou bavit o svatbě, tak už je prokopnu oknem.... Je úžasný, jak jsem poslední dobou klidná a vyrovnaná...