Tak dneska můžu pokračovat ještě optimističtěji než včera. :-) Hezky jsem se vyspala a dokonce jsem chvílema i pocítila pocit štěstí! Mám z toho fakt radost, myslím, že se to všechno zlepšuje a že už snad příští týden půjdu normálně do práce a budu zase normálně žít. I když jsou chvíle, kdy mám pocit, že už nebudu normálně žít asi nikdy. Byla jsem u doktorky, ta mi napsala neschopenku, jenom se na mě podívala a v pátek jdu na kontrolu. Cestou na tramvaj jsem se prošla po nábřeží. Bylo nádherně, teplo, všude labutě a kachny, lidi tam venčili psy, seděli na lavičkách... taková pohodička. Fak jsem v tu chvíli byla spokojená. Jenom doufám, že se to bude opravdu už jenom zlepšovat.

Je tady ale pořád problém, který musím vyřešit - můj šéf. Včera večer zase prudil a naštval mě takovým způsobem, že jsem na něj byla asi dost nepříjemná. Ale dneska, jak mi bylo líp, jsem už cítila sílu, že se mu dokážu postavit. Až půjdu do práce, tak si s ním promluvím. Řeknu mu, že se mi nelíbí jeho chování ani to, že nerespektuje víkendy, ani dovolené. Neschopenky určitě taky nerespektuje, ale to uvidíme tenhle týden. Napsala jsem mu, ať se obrací na kolegyni, se kterou jsem se předem domluvila. Snažím se nekontrolovat mail, ale svrbí mě ruce a nejradši bych ho zapla. Služební telefon mám na potichu a fakt ho nechci zvedat. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. :-) No... už jenom kvůli mému psychickému zdraví by mi to mělo vydržet co nejdéle.