Nebudu chodit kolem horké kaše a napínat vás. V květnu letim do Amsterdamu.  Ještě nemám letenku a chci si to nechat trochu uležet, ale více méně jsem rozhodnutá, že tam poletim.

Stalo se to tak, že pianista napsal na facebooku, jestli někdo neví, kde se v Berlíně dají půjčit klávesy. Udělala jsem si z něj srandu a napsala jsem mu, že nejlepší klávesy jsou v Praze a že by měl přijet sem.  Smál se tomu a vznikla z toho 4 hodinová konverzace přes chat a pak 3 hodinová konverzace přes skype s webkamerou. Bavili jsme se o Berlíně a já mu napsala, že mám letos v plánu se tam podívat. On mi napsal, kdy mam v plánu se podívat do Amstru. Napsala jsem mu, že až najdu někoho, kdo tam se mnou pojede. Nerozuměl tomu, proč by tam se mnou měl někdo jezdit. Asi zapomněl na naší konverzaci o tom, že jsem sice v Amstru vítaná, ale nechce, abych měla nějaký očekávání. Teď mi napsal, že jsem tam vítaná a že u něj můžu spát a on mi bude dělat průvodce po městě. Pak ale dodal, že cokoli se stane o tom víkendu, zůstane v tom víkendu a pokračování nebude. Takže si pořád trvá na svém. Chce být teď po rozchodu nějakou dobu sám. Musim se přiznat, že jsem si vůbec nebyla jistá, jestli mám jet nebo ne. Jestli mě to zase nesestřelí. Honilo se mi hlavou plno myšlenek. Zvládnu to? Co když to bude trapný? Budeme spolu skoro 2 dny (poletím tam v pátek a chtěla jsem se vracet v neděli večer, ale on mi navrhnul, jestli se nechci vrátit až v pondělí ráno), zvládneme to? Co když si polezeme na nervy? Co když z něj budu zase nervní a nebudu vůbec spát? Co když se z toho zase zhroutim? A co když to bude úžasný a on si bude trvat na svém a já se budu zase akorát trápit?

No, je mi z toho tak nějak podivně a jsem nervní. Nehledě na to, že to pro mě bude cizí prostředí. O to hůř pro mě. Tady v Praze by se mi to snášelo asi líp. Ale chci vidět Amsterdam. No, každopádně mi napsal termíny, kdy má volno a kdy můžu přiletět. Psal i víkend za 14 dní a za 3 týdny, ale to mi přijde moc brzo a vzhledem k tomu, že jsem teď utrácela, tak si koupím letenku až z příští výplaty. Takže jsem mu napsala, že přiletim v květnu. Do tý doby se na to snad stačim psychicky připravit a taky si musim koupit kufr. I když.... nevim, jestli se na takový víkend dá psychicky připravit.

Pak jsme si ještě psali asi do půlnoci a on pak usoudil, že by bylo lepší, kdybysme si zavolali přes skype a mohli se i vidět. Tak jsme si zavolali a bylo to divný. Najednou jsem měla pocit, že se nemáme o čem bavit. A taky jsme pořád řešili, že se špatně slyšíme a vidíme a tak. Pak už to teda ale bylo lepší. Nějak došlo k tomu, že jsme se provokovali a začali se postupně svlíkat. Když jsme seděli u svých počítačů ve spodnim prádle, tak už to bylo docela divný. Jako sex přes skype fakt ne.  A najednou bylo půl třetí. Tak jsme si popřáli dobrou noc a šli jsme spát. On mi ještě psal, že je divný některé věci říkat, je lepší je rovnou dělat nebo psát. S tim souhlasim. Prostě je to trapný. A v tý angličtině je to o to blbější, že jak jsem byla unavená, tak mi začaly vypadávat slovíčka a tak a přišlo mi, že mluvim jak idiot, i když on mě pořád ubezpečoval, že moje angličtina je super. Je tak hodnej a krásnej! A bylo úžasný ho vidět. Akorát ze začátku mě úplně zarazilo, že vypadá jako bývalej přítel. Přišlo mi to vlastně, i když tady u mě spal. Vybíram si pořád ty samý typy. Naštěstí snad ne povahově. On si se mnou aspoň nehraje a řiká mi věci na rovinu.

Každopádně tam prostě poletím. Chci překonat ty svoje strachy a užít si krásnej a romantickej víkend v Amstru. Předpokládam, že z toho pak budu asi dost přešlá, ale asi mi to za to stojí. Včera z něj ale vypadlo, že často myslí na naší společnou noc tady v Praze, tak tam je závan naděje, ale nechci ho zbytečně rozdmýchávat....