Tak už mám letenku do Amsterdamu. Pianista už o tom ví, počítá se mnou a těší se na mě. A já se těším na něj. Nejradši bych tam odletěla hned!  Kupodivu ze mě veškerý strach spadnul a momentálně se jenom těším. Snažím se na to zase až tak moc nemyslet, protože je to ještě 6 týdnů. Přece nebudu celou dobu myslet jenom na výlet do Amstru. Musím taky myslet na práci a na to, co budu dělat o víkendech a tak. Příští týden mi přijede kamarádka ze Švýcarska a pak bych se taky někdy chtěla jet podívat do Poděbrad a do Terezína a tak. A taky jsem se domlouvala se švagrovou, že mě její ségra vezme na projížďku na koni. Mám z toho strach, ale vždycky jsem to chtěla zkusit.  Plánů je plno.  

Fakt nevim, co se stalo, ale od úterka je mi fajn a všechno to ze mě spadlo. Byla jsem u kosmetičky a ta na mě koukala jako na blázna, cože to jako řešim. Ona všechno řeší, až když to přijde, tak jsme si o tom chvilku povídaly a mě se ulevilo. Většinou se ten strach pak zase vrátí zpátky, ale teď nic. Jsem v klidu a jenom se těším. Nechápu jenom jednu věc. To se jako opravdu děje mě? Nespetl si to někdo tam nahoře? Opravdu mě pianista pozval do Amstru, opravdu s tim počítá a opravdu se na mě těší? Je to pro mě pořád takový až moc hezký a tím pádem nereálný. Ale začínám si trochu zvykat.

Včera jsem byla na konzultaci ohledně Bachových esencí a nechala jsem si je namíchat (http://bachovaterapie.cz/). Na doporučení psycholožky jsem teď nějakou dobu používala krizovou směs. Nevěřila jsem tomu, ale po nějaký době jsem si uvědomila, že začínam ten svůj strach vnímat tak jakoby s nadhledem, líp se mi s ním bojuje a nemám tendence se v tom cyklit. A taky se mi líp vysazujou prášky. Tak jsem se objednala na konzultaci a nechala si kapičky namíchat na míru. Byla tam moc příjemná paní, která si se mnou popovídala a na základě toho mi vybrala esence z topolu (nevysvětlitelné obavy, nervozita), netýkavky žlázonosné (popudlivost, netrpělivost), vlašského ořechu (se být v rozhodujícím životním období a hledáte úkryt před nejistotou a zápornými vlivy okolí), vody z léčivých pramenů (kladete na sebe vysoké požadavky, nejste dostatečně flexibilní, zastáváte ustrnulé názory) a bílého kaštanu (v hlavě vám neustále kolují tíživé myšlenky, kterých se neumíte zbavit, propadáte vnitřním samomluvám). Na základě toho bych se měla uvolnit, přestat pořád všechno řešit, nechat život plynout a neobviňovat se, když se mi něco nepovede. Tak jsem zvědavá, co to se mnou provede.

Dneska ráno jsem se bavila v kuchyňce s kolegou. Psala jsem tady o něm, že se mi v bývalé firmě líbil. Začala jsem mu pracovně říkat Skener, protože mě každý den sjede pohledem od hlavy k patě a není to vůbec příjemný. No, tak teď už vůůůbec nechápu co se mi na něj líbilo. Bavili jsme se o tom, že je lepší si doma uklízet sám než mít uklízečku. A řikal, že si žádnou uklízečku neplatí, že prej si vždycky domu vezme nějakou uklízečku jenom na chvíli. Dřív bych se tomu smála a řikala si, jak je vtipnej. Teď mi to přišlo trapný a neuctivý vůči jeho bývalkám. A taky jsem mu řekla, že to není hezký. Zaplať pán Bůh, že jsme spolu nic neměli. Ještě by o mě taky mluvil jako o uklízečce. Taky nějak vůbec nechápu, co se mi líbilo na ženáčovi a jak jsem se do něj mohla zamilovat? To byl teda úlet! Asi jsem měla zatmění mozku nebo co. Občas si spolu píšeme a když zjistil, že jsem strávila noc s pianistou, tak začal děla žárlivé scény, najednou u mě chtěl spát, neustále mi posílá pusinky a tlačí na mě, abysme se sešli a "...". Dokázal tím jedno - zprotivil se mi. Jo, když člověk nemá rád sám sebe, tak si začíná s různýma exotama. Snad už mám tohle období za sebou.

Ještě je jedna věc, ze které mám radost . Líbí se mi v práci. Baví mě to tady a fakt si to užívám. Nikdy by mě nenapadlo, že tady zůstanu dýl než rok a teď mě odsud jen tak někdo nedostane. Asi fakt platí nikdy neříkej nikdy...

Hezké Velikonoce!