Včera jsem byla po roce u zubaře a hned mi našla kaz. Na krčku. Fuj. Jsem teda objednaná na vrtání a budu vyžadovat injekci na umrtvení. Stačilo, když mi do toho včera rejpla a málem jsem si zlomila krk, abych se ji vyškubla.

Stala se mi věc, kterou jsem opravdu nečekala! Urvalo se mi ramínko od podprdy, kterou jsem si kupovala u Konarovský! No toto! Samozřejmě jsem to nenechala jen tak. Když už jsem do toho investovala tolik peněz, tak si ho nebudu přišívat sama a dělat, jakože nic, že jo. Takže jsem tam včera naběhla. Byli strašně ochotní, ani nechtěli paragon a že mám přijít v pondělí pro opravenou podprsenku. Super, budu si jí moct vzít do Amsterdamu.

Když jsme u toho Amsterdamu... Pekelně se to blíží teda. Už začínám přemýšlet, co si vezmu na sebe. Koukala jsem dneska na předpověď počasí a má být max. 15 stupňů. Na balerínky a sukýnku to teda nevidim, no a moc se mi nechce brát si jenom džíny a tenisky. Chtělo by to i něco ženskýho, sexy. Pianista mi psal, že po příletu budu mít určitě hlad, takže mi něco pořádnýho uvaří a když bude hezky, tak mě o víkendu vezme na loďku a projedeme se po kanálech a pak si tam někam sedneme k vodě a dáme si víno. A když bude pršet, tak se taky zabavíme.  Mám chvíle, kdy se na něj strašně, ale strašně těším. A pak nastanou chvíle, kdy jsem strachem zpanikařená do bezvědomí (jak to nazvala Lentilka). Dřív bych nic takovýho neudělala. Jela jsem si hezky ve svym klídku a abych lítala za nějakym chlapem, kterýho sotva znam, někam do ciziny? No, tak to ani náhodou! Zdá se, že on mi stojí za to, abych to změnila. Je to první chlap, ke kterýmu jsem úplně upřímná a řikam mu všechny svoje obavy a smutky. Zmínila jsem se mu i o tátovi. Zdá se, že všechno chápe a pořád a znova mi píše, že se nestane nic, co nebudu chtít. Je úžasnej. On je ke mě taky upřímnej. Napsal mi, že je hrozně rád, že k sobě můžeme být takhle upřímní a neničit to hezký, co mezi náma je. To já taky.

O tátovi se tady ani moc rozepisovat nebudu. Přes týden jsme si nevolali a já nějak ani nemam chuť se mu ozývat. Ale je jasný, že to takhle nezůstane pořád. Jednou se mu asi budu muset ozvat. Každopádně to nejhorší už mám snad za sebou a teď, až pomine stres z Amsterdamu už bude určitě dobře. Musim věřit, no.