Tak víkend "V" je za mnou. Cítím se, jak kdybych se vrátila z pohádky do reality. Bylo to fakt krásný. Ale ty nervy, co tomu předcházely! Od středy jsem pořádně nespala a měla jsem cestovní horečku jak prase. Na jednu stranu jsem se strašně těšila, na druhou stranu jsem měla nervy, že se něco pokazí a taky jsem vymýšlela všechny možný tragický scénáře. Prostě já, no.

V pátek jsem byla vzhůru už od půl šestý, ale tak brzo jsem nevstávala. Dopoledne jsem se tak nějak flákala, začala jsem se pomalu balit a pak jsem jela ke kadeřníkovi. Ten mi nabídl, že jelikož jsem stálá zákaznice, tak mi zadarmo umyje a vyfouká vlasy. Tak jsem souhlasila.  Když jsem se vrátila domů, tak jsem si na chvilku lehla, abych nebyla tak strašně unavená, ale nervozita už mi moc odpočinout nedala. Ve tři pro mě měla přijet kamarádka a odvést mě na letiště. Trochu se zdržela a pak mě ještě znervóznila tím, že mi řekla, že si není jistá, jestli mi platí letenka. Měla jsem vytisknutý jenom e-mail od EasyJetu. Jsou společnosti, které potřebují ještě potvrzení emailem, ale mě nic takového nepřišlo a letenka samozřemě platila. Stejně jsem ale nemohla mít všechno v klidu. Do Amsterdamu totiž letěly letadla dvě. Jedno v 17:10 a druhý v 17:15. A já jsem viděla jenom to jedno, tak jsem šla k tomu gatu a najednou slyšim svoje jméno a jak říkají, že se mám dostavit k jinému gatu co nejrychleji, že pak zavírají a odlítají beze mě. Ten gate, ze kterého letělo moje letadlo byl samozřejmě na druhý straně terminálu, takže jsem musela běžet jak blázen. K tomu jsem měla docela těžkou tašku a ještě piva pro pianistu. Super pohled to musel být. Přiběhla jsem tam zpocená jak prase a průdušky jsem ztratila někde na cestě. Vlítla jsem do letadla a mohli jsme letět. Bože, to byl trapas  V letadle mi dali tašku nahoru a já tam měla koláč. Jelikož jsem malá, tak jsem tam samozřejmě nedosáhla a nechtěla jsem otravovat, protože už tak to bylo všechno trapný, takže jsem celou cestu trpěla hlady a střídavě se mi dělalo blbě a dobře. No, takže do Amsterdamu jsem dorazila zpocená, smradlavá, kašlala jsem a měla jsem strašnej hlad. Přesně proto jsem se před cestou sprchovala, jela ke kadeřníkovi a tak.... abych vypadala po příletu takhle. 

Pianista už tam na mě čekal a pak už bylo naštěstí všechno v pohodě. Jeli jsme rovnou k němu domů. Tam pro mě měl přichystaný slaný koláč plněný šunkou a sýrem, udělal na to ještě nějakou speciální polevu a k tomu salát. Z českýho piva měl strašnou radost. Pak dokonce řikal, že si připadá jak v nebi - s českým pivem a českou holkou.  Po večeři jsme si chvíli povídali a pak mi udělal masáž. A pak už je to nepublikovatelný. Úžasnej večer.  Ráno mi připravil výbornou snídani a vyrazili jsme ven. Má loďku, takže mě vzal na ní a během dne jsme projeli skoro celý Amsterdam na lodi. Bylo krásně, svítilo sluníčko a byla to neuvěřitelná pohoda. Na chvilku jsme pak zastavili a šli na oběd, pak jsme se vrátili na loď a pokračovali dál. Odpoledne jsme se šli ještě projít do centra. Viděla jsem hlavní náměstí a čtvrť červených luceren, všechny ty prostitutky a transvestity v oknech a taky jsme byli v sex shopu.  Jo, a taky mě vzal do obchodu s čokoládou, kde to bylo naprosto úžasný a vůbec jsem nevěděla, co si koupit dřív. A pak mě vzal ještě do jednoho obchodu s likérama, kde jsme ochutnávali a já měla jahodový sladký likér, mňam. Jo, a taky jsem byla v obchodě s naprosto úžasnýma designovýma botama. Kdyby jedny nestály minimálně přes 4 tisíce, tak si nějaký určitě koupím. Možná příště (pokud něaký bude). A pak jsme jeli domů a dali si večeři. A potom mi pouštěl hudbu. Dělal jeden čas DJeje, tak jsem vybrala nějaký desky a on je mixoval dohromady a bylo to úžasný. Pořád jsme se měli o čem bavit a dělali jsme si ze sebe navzájem legraci a fakt hodně jsme se nasmáli. Včera jsme se vyhrabali z postele až kolem dvanáctý, dali si snídani a šli ještě na chvíli do města. Včera už moc hezky nebylo, dopoledne pršelo a chvilku potom, co jsme vylezli ven, začalo pršet znova. Tak jsme šli na kafe a pak mi ještě ukázal náměstí, kde jsou všechny možný muzea a taky jsme šli na květinový trhy, kde jsem nakoupila plno cibulek tulipánů, který teď rozdam jako dárky. Cestou jsem si dala vafli se zmrzlinou Ben&Jerry. Bylo to dobrý, ale bylo toho trochu moc a mě se potom udělalo blbě, takže si ze mě zase mohl dělat srandu. Nejvíc ho bavilo, jak mi všichni koukají na tu zmrzlinu.  No, a pak už jenom zabalit a vyrazit na letiště. Tam jsme se rozloučili a já letěla zpátky. Cesta zpátky už byla naštěstí v pohodě a bez stresu.

Mám z toho víkendu dobrý pocit, bylo to úžasný. Líbilo se mi, že se máme pořád o čem bavit a bylo nám spolu dobře. On mi včera řekl, že se mu líbí, že nejsem komplikovaná jako jiný ženský. Že se nemusí pořád bát, jestli neřekl náhodou něco špatně nebo že mi něčim ublíží a že může být sám sebou. To je pro mě obrovskej kompliment a jsem za to fakt ráda. A je to oboustraný. Taky je mi s nim fajn a nemusím být nervózní, abych něco neřekla špatně. Protože i když si povídáme anglicky, tak si prostě rozumíme, i když některý slova neznáme. Jsme na stejný vlně a je fajn, že k sobě můžeme být naprosto upřímný. Tohle jsem ještě asi nezažila. Během víkendu jsem měla i chvilky, že když jsem se na něj podívala, tak se mi úplně tajil dech. Je tak krásnej! Má nádherný zelený oči a dlouhý řasy a taky má super postavu a skvěle se oblíká a tak celkově prostě vypadá naprosto úžasně. 

Když jsem se včera vrátila domů tak jsem byla vyčerpaná. On na tom byl stejně, zíval celý odpoledne. Jo, bylo to náročný.  Večer jsme si ještě psali přes skype, chtěl vědět, jaký jsem měla let, jestli jsem v pořádku a děkoval mi za návštěvu. Prostě zlatíčko. Dneska jsem měla naštěstí ještě volno, protože jsem tušila, že po návratu úplně čerstvá nebudu. Taky jsem skoro celý den prospala a teď se snažim tak nějak dostat zpátky do reality. Což je docela těžký, když jsem myšlenkama pořád tam. Nevím, kdy se zase uvidíme. Nic mi nesliboval jako vždy. Řekl mi, že se určitě zase uvidíme, ale že netuší kdy a že na něj nemám čekat. Tak jsem mu řekla, že nebudu, ale nebylo mi z toho do zpěvu. Rozhodně mi ale není tak strašně, jako když odjel v únoru. To jsem probrečela týden a teď nic. Čekam, že až mi dojde, že to zase už skončilo a nejsou žádné vyhlídky na něco dalšího, tak to na mě padne.

Dneska jdu na večeři s našima, protože švagrová měla narozeniny. Ani se tam moc netěšim (pro změnu), protože to budou chtít všechno vyprávět a budou se ptát, co bude dál a moje odpovědi, že nic pro ně nic neznamenají a pořád mi cpou do hlavy, že to určitě bude pokračovat, bla, bla, bla. Asi je hned na začátku okřiknu, ať mi daj pokoj a berou to tak, jak to je.

Až nějak zpracuju fotky, tak je sem dam. Teď se musim jít chystat na tu večeři.