Dneska mám těžce válecí den. Dopoledne jsem šla na kosmetiku, pak jsem se naobědvala a doteď jsem se válela u seriálu. Teď ujíždím na Chirurgách. Tenhle seriál mě fakt baví. Jsou tam docela chytré úvahy a krom toho je to ze zdravotnictví. A já pracuju ve farmacii. Tenhle obor mě fakt baví. Nechápu, jak jsem mohla strávit 3 roky v IT a myslet si, že už tam zůstanu. Asi jsem potřebovala změnu a čas. A asi jsem taky potřebovala, aby mě osud násilím dostrkal zpátky do farmacie. Všichni víte, jak jsem se dostala do firmy, kde jsem teď, že jo.  Ve čtvrtek se vrátila do práce ta kolegyně, které se minulý týden zabila ségra. Já tam ve čtvrtek nebyla, ale viděla jsem jí včera. Je úplně bílá a skoro nemluví. Úplně mám strach za ní s čímkoli jít a nevím, jak s ní mám mluvit. Snažím se chovat normálně, ale pohled na ní je prostě strašnej a pokud není potřeba, tak jí fakt neotravuju.

Za chvilku jedu k mámě. Slaví dneska narozeniny, tak jdeme na večeři. To bude zase zábava. Brácha se švagrovou tam jsou už od včerejška. Brácha mi nabízel, jestli nechci jet s nima, ale to by asi nebyl dobrý nápad být tam s nima od včerejška až do zítřka. To nee. Myslim, že i takhle mi to dá zabrat. Normálně bych se těšila, ale vzhledem k tomu, že tam bude švagrovka, tak z toho mám trochu obavy. Od úterý jsme spolu nekomunikovaly, takže předpokládam, že tam přijedu a ona nasadí svůj obvyklý uražený výraz a bude mě ignorovat, což mě opět nasere a ... No, asi se budu muset naučit s tim nějak žít, protože jí zřejmě na rodinných oslavách budu potkávat pořád. Ale už se jí nechci nechat manipulovat, což je docela těžký, protože ona je velmi šikovná manipulátorka. Asi mě to všechno bude stát ještě spoustu sil, ale určitě mě to taky hodně věcí naučí. Třeba stát si za svým názorem a nepouštět nikoho za svoje hranice.

Včera mi zase psal pianista. Poslední dobou tak přemýšlím, co on vlastně chce. A co já chci? Určitě nechci takovýhle "vztah". Mám pocit, že jsem potkala člověka, který se bojí vztahů snad ještě víc než já. Myslela jsem si, že to neni možný, ale evidentně je. Ten má takový strach, aby nepřišel o tu svojí svobodu! A mě to tak štve! Zrovna já fakt nejsem ta, která by se mu tam okamžitě nastěhovala a chtěla být všude s ním. Už mám plný zuby toho, když mi řiká, že na něj nemám čekat nebo že něco můžeme podniknout, až se uvidíme a vzápětí dodá, jestli se teda uvidíme. Aby mi náhodou nedal nějakou naději! A mě tohle nebaví. Pokud nastane nějaká vhodná příležitost, tak mu to napíšu. Hlavně už s ním asi nechci být tolik v kontaktu. Když nechce, abych na něj čekala, tak proč mi sakra píše? Proč se zajímá, jestli se cítim dobře a jestli mě něco netrápí? Nemá to v hlavě srovnaný. Něco jiného cítí a něco jiného mi říká. A já opravdu nebudu čekat na to, až si to srovná. Jestli si to vůbec někdy srovná. Štve mě to, ale co mám dělat? Tlačit ho do ničeho nemůžu a ani nechci. Ale vím, že chci člověka, který mě taky bude chtít a to on není. Asi v tom mám už docela jasno. Ale jenom v hlavě. Cítím něco jinýho, protože mezi náma prostě "něco" je. Když mě to zrovna všechno neštve, tak je mi to líto a je mi smutno. Jo, vztahy. 

A perlička na závěr. Ve středu si byla máma u Konarovský pro podprsenku. Byla si tam něco vyzvednout i minulý týden a oba dva dny z ní byla ta ženská úplně hotová. Jaký prej má štíhlý kotníky a velký kozy.  Ve středu jí řekla, že jí dostane na předváděcí molo. Že má kolem sebe plno mladých vychrtlin, ale takovou ženskou žádnou nemá a zeptala se jí, jestli nemá někoho k sobě. Mámu jsem samozřejmě napadla já a ona si mě pamatuje,takže mámě řekla, že máme přijít s září na casting a v listopadu  budeme předvádět její prádlo. Se asi pokakala, ne? Prej nebudeme jenom v tom prádle, ale stejně! Máma je z toho div živá, tak jí uklidňuju, že to nakonec stejně určitě nevyjde, tak ať se uklidní. A tajně doufám, že Konarovská ztratí její číslo a neozve se jí. Určitě by se mi líbilo mít na sobě prádlo od ní a být nalíčená a učesaná a mít boty na podpatku, ale vylést potom na molo před několik stovek lidí? To asi neeee.