Dneska je mi blbě. Mám pocit, že jsem se vrátila o několik kroků zpět. Motá se mi dneska hlava a jsem strašně unavená, i když spím v noci dobře. Nejdřív jsem si ráno říkala, že za to může tlak. Možná je to částečně i tlakem, ale spíš to bude zase psychika. Je mi celý týden blbě od žaludku a mám průjem. A to psychické je. Čímpak to asi tak bude?

Odpověď je jednoduchá. Částečně za to můžou napjaté vztahy mezi mnou a mámou. Nesnáším úplně dobře, když to mezi náma neni v pohodě. Teď se o to ani nesnažím. Nechci se o to snažit. Chci, aby si uvědomila, že nemusí mít vždycky pravdu a že se od ní teď snažim odpoutat tím, že tam nebudu každý týden nebo jednou za 2 týdny jezdit. Není to pro mě jednoduché, ale jiná cesta není. Teda je - můžu se vrátit do vyjetých kolejí a pokračovat v tom, co bylo doteď. Ale myslím, že už jsem udělala dost velký pokrok, než abych ho zahazovala a vrátila se zpátky ke starému chování. No, a protože jsem byla doposud zvyklá jezdit na víkendy k mámě nebo k tátovi a teď to bude další víkend, kdy zůstávám v Praze, tak nemám moc příjemný pocit ani z toho... Zařizuju si svůj život a dělám si svůj program. Neutíkám ani k mamince, ani k tatínkovi a je to zvláštní pocit. Osvobozující, ale zároveň z toho mám trochu strach, protože to je něco neznámého, nového...

A částečně za to můžou taky mí kolegové. Ten, co mě vezl včera domů, jenom trošičku. Podařilo se mu naštvat mě. Choval se jak hovado a po tom všem, co mi včera řekl, bych byla opravdu blbá, kdybych ho s sebou v sobotu do kina vzala. Kdyby se teda náhodou ozval, tak smůla - je to dámská jízda. Horší je to s ženatým kolegou. Tam to mám srovnané v hlavě - nechci ho jako partnera, nechtěla bych, aby se rozváděl a byl se mnou. Ale co cítím??? Když se mezi náma něco odehraje, tak se cítím děsně napjatá... vlastně ty pocity nedokážu popsat. Ale asi nejsou úplně pozitivní, jakože bych si to užívala. Je mi pak blbě od žaludku a mám průjem... Když se ale dlouho nic neděje a já mám dobrou, občas dokonce rozvernou náladu, tak ho začnu provokovat. Proč mu teda píšu třeba to, že mám na sobě košilku s krajkou, když se pak cítím blbě, když spolu něco máme? Asi jsem ženská, která neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.   Škoda, že to jde srovnat jenom v hlavě a v srdíčku ne. Na jednu stranu je to smutný - nemůžu si užívat pocity štěstí, že jsem potkala někoho, s kým si rozumím. Na druhou stranu je to super, protože se někomu podařilo, abych vylezla ze svojí ulity a konečně se zviditelnila pro chlapy. No, tak jsem to sice všechno napsala, ale nemám pocit, že bych si to v sobě nějak srovnala.... Pocity asi holt srovnat nejdou. To se musí odžít. Tak třeba si v tom někdy udělám jasno. Chtěla bych svým pocitům rozumět.

A dneska se mi s ním stala věc, která se mi nestala ještě nikdy a s nikým. Jak to na mě dneska všechno padlo, tak mi bylo smutno. Už u počítače jsem se málem rozbrečela. Můžu mu říct všechno a když o tom mluvím nebo píšu, tak se mi většinou začne chtít brečet. V práci jsem to samozřejmě udržela. Pak jsme spolu ale seděli v autě. Já měla slzy na krajíčku a do toho začali hrát písničku, která je strašně smutná, ale kterou miluju:

 http://www.youtube.com/watch?v=1jQxJIAiadg

I ten text je strašně smutný. Je to o tom, že nevěří tomu, že on už jí nechce, když jí sliboval, že spolu budou navždy... A tak jsme tam tak seděli a já jsem ty slzy neudržela a začala jsem bulet jak želva. Prostě to nešlo. Kdo to tady čte, tak ví, že mi nejde brečet. Když už náhodou brečím, tak někde sama, zalezlá v koutku. A teď jsem najednou brečela před někým a nešlo to ovládnout. Bylo to, jak kdybych před ním byla nahá a ukázala mu svá nejcitlivější místa. Styděla jsem se, nedokázala jsem se na něj ani podívat. Objal mě a nechal mě vybrečet. A mě se ulevilo. Bavili jsme se o tom, že bych si měla sundat tu masku, kterou nosím neustále nasazenou. Prý mi to sluší i bez ní. Ale s tou maskou vystupuju jako veselá a milá holka=supermanka bez emocí. Bez masky jsem smutná, občas protivná, občas veselá... Prostě normální holka s emocema.

Když to tak shrnu: napjaté vztahy s mámou a přemýšlení nad stěhováním, nejasné pocity ze ženatého kolegy, začátek měsíce=hodně práce, vysazování léků, uspořádávání svého života, osamostatňování se.... Asi není divné, že mi není úplně hej...