Potřebuju někam vypadnout. Do Lucemburska nepojedu, protože se bojím, že by to tam na mě všechno padalo a ani se o to nikdo nezajímá a nic neplánuje. Tak jsem začala s kolegyněma plánovat Řím. Zase mám ale pocit, že to všechno zařizuju a vymýšlím já. A to mě nebaví. Přitom obě kolegyně tam chtějí. Tak proč se taky nepodívají po letenkách a ubytování? Nechci být pořád jenom já ta, co něco vymýšlí a organizuje.

Stejně bych nejradši někam odjela s nebo za pianistou. Jenže to nejde. Nejsem s ním v kontaktu a dost sama se sebou bojuju, aby to tak i zůstalo. Ještě nepřišel čas na to, abych s ním byla schopná být jenom kamarádka. To asi ještě nějakou dobu potrvá. Pořád mi zní v hlavě to, co mi napsal a pořád to bolí, když si na to vzpomenu. Ale už to není tak hrozný jako minulý týden. Už jsem zase i přestala kouřit.  A časem snad bude ještě líp.

Holky z práce jsou na tom dost podobně a nadávají na chlapy, kudy chodí. Na druhou stranu ale plánují kam vyrazit a kde někoho sbalit. Přijde mi to skoro jako hon na chlapy a já se toho odmítám účastnit. Nebudu chodit do barů a klubů jenom proto, abych se s někým seznámila. Teď na to ani moc nemám náladu, takže se tady toho šílenství straním. A ani na ně nenadávám. Nemyslím si, že by byli všichni zmrdi (takhle krásně je holky nazývají). Pořád věřím a doufám, že se mezi nima občas najde nějaký hodný a fajn chlap.

V pondělí jsem byla na večeři s kamarádkou a vyprávěla mi o tantrické masáži. Poslední dobou na to vidím na netu hodně nabídek, ale vždycky jsem to přešla s tím, že do tohohle bych nikdy v životě nešla. Jenže kamarádka mi o tom vyprávěla tak, že mě to docela zaujalo. Byla tam už asi 3x a určitě se tam zase někdy chystá. Má už svého vyzkoušeného maséra a u něj by mi to taky domluvila a měla bych to i s velkou slevou. No, tak o tom přemýšlím. Kdyby se mi podařilo překonat ten stud, tak bych tam možná i šla. Třeba si to nadělím k narozeninám, no.

Včera jsem byla zase u Konarovský. Objednala jsem si tam přes eshop podprsenku a včera jsem si jí tam šla vyzvednout. Sebrala jsem odvahu a zeptala jsem se jí, jestli si pamatuje na mámu a jestli to, že chce, abysme předváděly nebyl vtip. Bylo mi řečeno, že to vtip nebyl a že když něco řekne, tak to taky splní. Máme začátkem října přijít, abysme si vyzkoušely prádlo, které bychom předváděly a aby viděla, jak vedle sebe s mámou vypadáme a tak. Samozřejmě nás do ničeho nenutí, záleží jenom na nás, jestli tam fakt půjdeme nebo ne. Já teda nějak pořád nevím. S mámou jsem o tom ještě nemluvila, budu jí volat až dneska. No, jsem teda zvědavá, jak to dopadne. Na modelku se fakt moc necítím.