Dovolená se blíží, nervozita narůstá. Ještě před chvílí jsem byla v klidu. Včera a v pondělí jsem měla dovolenou a byla jsem u kamarádky. Ona je velká pohodářka, takže jsem se vrátila krásně zrelaxovná a v klídku. Jenže dneska jsem přišla do práce a hned jsem se musela rozčílit.

Taky jsem dneska mluvila s kolegyní, se kterou pojedu na tu dovolenou. Říkala jsem jí, že mi manžel nevlastní ségry řekl, že je možné si tam půjčit skůtr a projet to tam. Začala nadávat, že si rozhodně nic takovýho půjčovat nebude, protože Řekové jezdí jak blázni a ona už viděla několik ošklivých bouraček a sama tam jednou bourala, takže tohle ani náhodou. Tak jsem navhla kolo. Prý se tam dá hezky jezdit na kole. Tentokrát začala nadávat, že ve 40 stupních nebude jezdit na kole. Tak jsem navrhla výlet lodí. Bylo mi řečeno, že na nějakej organizovanej výlet s bandou Čechů jezdit nebude a že tak maximálně pojede tamní linkovou dopravou do hlavního města. Fajn. Já tam s ní ale celý týden u vody ležet nebudu. Předpokládám, že cestovka bude organizovat nějaké výlety a pokud ona bude chtít ležet celé dny na pláži, tak já se seberu a pojedu na ty výlety sama. Je mi to jedno. Doufám, že v tý naší skupině budou fajn lidi, se kterýma se tam budu moct případně bavit.

No, takže se toho začínám trochu obávat. Na druhou stranu se ale uklidňuju, že to prostě nějak zvládnu a budu se snažit nenechat si jí tu dovolenou zkazit. Když bude negativní, tak jí kdykoli můžu říct, ať se uklidní nebo se to můžu snažit ignorovat. Pokud budu chtít jet na výlet a ona ne, tak pojedu bez ní. Nebyla jsem nikdy zvyklá někam jezdit sama, ale když se nebudu chtít válet celý týden jenom na pláži, tak mi nic jiného nezbyde.

Teď večer mám čas nad tím vším přemýšlet a fakt nevím, jestli to byl dobrý nápad, jet na dovolenou s ní. Teď už z toho ale couvnout nemůžu. Tak je mi z toho trochu ouvej.

Taky se asi musím začít smiřovat s tím, že se skoro vůbec nevídám s bráchou. Přestala jsem komunikovat se švagrovou a všechny její návrhy na nějaké společné aktivity (stále to nevzdala a stále píše i po naší hádce) odpálkovávám. Tím pádem se ani nevídám s bráchou Je mi z toho smutno. Možná mu někdy navrhnu, jestli nechce zajít na pivo. Ona to bude brát jako útok proti ní, ale to nebudu řešit. Jenže on stejně nemá skoro vůbec čas. Hodně pracuje a když nepracuje, tak se musí věnovat jí, protože ona nemá žádné zájmy, žádné kamarády, nic. A očekává, že on jí vyplní veškerý její volný čas. Teď je teda nadšená, protože žije svatbou. Svatba je celý její život. Celá rodina už je unavená z toho, že pořád řeší svatbu. Budou se brát příští rok v květnu a ona už teď vymýšlí, co budou mít za dort, vybírá šaty svojí mámě, řeší, kdo s kým půjde v procesí a kolik budou mít koláčků. No, nebudu se rozčilovat ještě tímhle....