V pátek, cestou z práce, jsem potkala bývalou kolegyni. Jely jsme spolu kousek tramvají a ona mě začala lanařit, ať jdu pracovat k nim do firmy na vyšší pozici. Já jsem časem chtěla postoupit z místa, na kterém jsem teď, přesně na takovou pozici, na jakou mě láká ona. Říkala jsem si, že tak po roce by to mohlo jít. Rok už tam budu, ale zdá se, že postup moc nehrozí. Místo toho vzali holku, která dělala v jiné firmě 2 roky stejnou práci jako já a teď jí berou k nám rovnou na vyšší pozici. Nejsem z toho úplně nadšená. Ona už mi z týhle firmy přišla nabídka dřív přes LinkedIn, ale zavrhla jsem to s tím, že na to ještě nemám dost zkušeností. I teď jsem se to snažila bývalé kolegyni vymluvit, ale na všechno měla odpověď. Fakt je ten, že se to všechno dá naučit a já si jenom málo věřím. Dozvěděla jsem se od ní, že k nim bude nastupovat moje bývalá šéfová/kamarádka, o které jsem tady už psala. Takže bysme se zase sešly. Jo, v tomhle (a nejenom v tomhle) businessu je svět malej.  Nakonec se jí podařilo nahlodat mě natolik, že jsem zavolala ještě té svojí bývalé kolegyni/kamarádce a vytáhla z ní víc informací. A už jsem rozhodnutá, že tam půjdu na pohovor. Moje předchůdkyně taky po roce odešla, protože jí šéfová pořád jenom něco slibovala a skutek utek. Když dala výpověď, tak jí najednou začali přemlouvat, ať tam zůstane, nabízeli jí vyšší místo i plat, ale ona už byla rozhodnutá, že tam být nechce. Je možné, že pokud projdu všema pohovorama a dám výpoveď, tak se bude něco podobného dít i mě. Na druhou stranu o tom pochybuju. Nemám ráda změny a bojím se. Ale fakt je ten, že nakonec vždycky všechno zvládnu a už si docela tuhle práci zasloužím. 

Opět se nám ztratilo kotě, tentokrát už navždy. Máma ho slyšela mňoukat u souseda, který nás nesnáší a taky je tam slyšela mluvit o tom, že ho asi hledáme a smát se tomu. Nevím, co je to za člověka, nic hroznýho jsme mu nikdy neudělali. Jednou v noci k nám přelezl přes plot a nalil nám na ořech nějakou kyselinu. Strom to naštěstí přežil. Naši na něj zavolali policajty, ale ti nemohli nic dělat, protože ho nechytili při činu. Kamarádka mi teď taky radila, že máme taky zavolat policajty, ale co by jako udělali? A jak bysme my dokázali, že nám tam vlezlo kotě a oni ho zavřeli, aby se k nám nemohlo vrátit? V týdnu tam byl nějaký malý kluk, tak mu ho asi dali. Máma to samozřejmě obrečela a je z toho dost špatná. Nevím, co je to za hajzla. Ani proč to udělal a za co. Je prostě zlej. A tak jenom doufám, že se mu to jednou vrátí.

2 měsíce jsem nebyla u táty. Úplně jsem se blokla a nemůžu tam jezdit.... asi o tom radši napíšu někdy jindy.

I když se hodně snažím, tak neustále myslím na pianistu. Poslal mi krásnou smsku k narozeninám a minulý týden jsme si psali přes skype. Ale je to jiný. Tím, že jsem mu řekla, že už s ním nic mít nebudu, ustalo noční chatování přes skype a facebook. Mě je líp, už se moc netrápím a dokonce se i rozhlížím, ale úplně ho vyhnat z hlavy se mi nedaří. Před 14 dny jsem byla na narozeninové oslavě a seznámila jsem se tam s bráchou svojí kamarádky. Byl moc milej, hezkej a chytrej a docela mě i zaujal, ale při představě, že bysme spolu šli na rande, se mi neudělalo úplně dobře. Není tam ta jiskra, co byla mezi mnou a pianistou. Jenže ta nebyla ani nikde před tím. Jak mám teď po tom, co jsem zažila s ním, spadnout zpátky na zem a začít randit s "normálníma" klukama? Teď, když vím, že je možné zažít něco, co se ani nedá racionálně vysvětlit? Na jednu stranu jsem ráda, že jsem něco takového zažila, protože to bylo nádherný. Ale na druhou stranu si říkám, že mi to akorát zkomplikovalo život a ptám se, proč jsem ho potkala, když spolu být nemůžeme a nikdy nebudeme? Jaký to všechno má smysl? Už jsem tady tuhle otázku psala hodněkrát. Ještě pořád nemám odpověď.