To byl fofr teda. Zdá se, že mám byt. Ještě teda nemám v ruce žádný papír, ale bylo mi slíbeno, že mi pošlou rezervační smlouvu. Byl to hned druhý byt, na který jsem se šla podívat a první, na který jsem reagovala. A byla to láska na první pohled.

Byla jsem tam na prohlídce včera. Jela jsem tam z práce přes Malou Stranu a kolem Hradu a kochala jsem se výhledem a už v tu chvíli jsem tušila, že to bude "můj" byteček. Bude krásný jezdit každý den ráno a večer kolem Hradu a přes Malou Stranu. Miluju to tam! Byt je po rekonstrukci, ještě to tam voní novotou a já budu první, kdo tam po té rekonstrukci bude bydlet. Jsou tam okna pres celou stěnu jak v kuchyni tak v pokoji a taky je tam malá šatnička. Teda já to spíš asi budu používat jako kumbál na košťata a prášky na praní a tak. Takže jsem makléřovi řekla, že to beru. Je to tam naprosto úžasný a fakt si dokážu představit, že tam budu žít. Udělám si tam z toho správné holčičí doupě a chlapum tam bude vstup zakázán. Zatím, než si to řádně užiju. 

Takže od včerejška usilovně přemýšlím, jak si to tam zařídím a taky by mě docela zajímalo za co. Ze začátku tam asi budu spát na matraci a budu si muset koupit jenom ty nejdůležitější věci. Asi si budu muset udělat seznam, abych věděla, co všechno potřebuju a zhodnotit, co je nejdůležitější. Stěhovat se můžu hned, takže možná podepíšu tu smlouvu už k 1.11. Ani nevím, jestli to takhle rychle chci. Taky jsem pomalu začala shánět krabice a když si představím, co jsem tady za těch 20 let shromáždila věcí, tak je mi poněkud nevolno.

Dvě noci jsem se díky neustálýmu přemýšlení pořádně nevyspala, takže jsem ze včerejší euforie plynule přešla do melancholie. To je tak vždycky, když jsem unavená. Čekám, že to na mě ale ještě padne víc. Není to jen tak, přestěhovat se po dvaceti letech a nechat tady krásnej, zařízenej byt. Jenom doufám, že to zvládnu bez panik a úzkostí.

Ale ještě pořád se všechno může změnit. Přece jenom nemám v ruce žádnou podepsanou smlouvu....