Včera jsem podepsala rezervační smlouvu na byt a zítra se mám sejít s majitelkou bytu a podepsat s ní nájemní smlouvu. Doufám, že mi jí dneska makléř pošle, abych si jí stihla přečíst. Jinak nic podepisovat nebudu teda. Kupodivu jsem ohledně stěhování docela v klidu. Akorát přemýšlím, co si koupím jako první, co si musím sbalit, kdo mi pomůže se stěhováním, atd. Mám z toho hlavu jak balón. Kdybych ale mola řešit jenom stěhování, tak by to bylo fajn. Jenže oni mě do toho otravujou z té jedné firmy, kam jsem už dělala x pohovorů a plánujou se mnou nové a nové pohovory. Tak se to snažím odsouvat, protože teď práci fakt měnit nechci. To by bylo trochu moc změn najednou.

Do toho všeho mi včera psal pianista. A bylo to dost chladný, takže mi bylo jasný, co se děje. Přijede v lednu, ale když jsem mu napsala, že bychom se mohli sejít na drink, tak se ujišťoval, jestli tím opravdu myslím jenom drink. Jasně, že jsem doufala, že by  třeba mohl zajít na kafe ke mě do bytečku, ale to jsem mu nenapsala. Může se mnou jít jenom na kafe, protože si někoho našel. Krve by se ve mě nedořezal.Věděla jsem, že to přijde a poslední dobou jsem i cítila, že asi někoho má, ale vidět to napsané černé na bílém není nic moc. Začalo se mi chtít zvracet a brečet. Sice jsem se docela dost vybrečela v létě, když jsem se rozhodla, že budeme jenom kamarádi a nic víc už mezi náma nebude. Jenže pořád ve mě byla malá naděje. Ani nevím, proč. Tak teď už je veškerá naděje pryč. Naštvalo mě, že tak moc řešil, jestli drinkem opravdu myslím JENOM drink. Pořád se něčím ujišťuje. Nejdřív, abych na něj nečekala nebo od toho, co mezi náma bylo, nečekala něco víc, teď jestli si půjdeme opravdu jenom sednout a už mezi náma nic víc nebude. To mě fakt naštvalo! Nejlepší asi bude, když se s ním v lednu nesejdu a nebude se muset ujišťovat v ničem a já budu v klidu a nebudu si zbytečně ubližovat. I kdyby se rozešli, tak ho nechci vidět.

A vůbec, teď nechci dlouho žádnýho chlapa ani vidět.