Tak, a je to! Od čtvrtka mám podepsanou nájemní smlouvu a klíče od bytu, takže začalo stěhování. Balim, vyhazuju, balim, převážím, nakupuju, balim. To správné šílenství začalo. Já mám tolik krámů, že je to neuvěřitelný. V bytě jsem objevila super úložné prostory, kterých jsem si při první prohlídce nevšimla. Jsem tam z toho nadšená, je to tam úžasný! Fakt ten byt miluju a těším se, až tam budu bydlet. Tohle všechno balení a převážení a probírání se všema těma krámama je únavný, ale když jsem potom tam a představuju, co si tam jak udělám a zařídím a vidím, jak tam moje věci přibývají, tak se cítím tak strašně nadšená, že bych skoro explodovala! Jsem fakt šťastná. Jsem tam doma.  Už tam mám hodně věcí, večer ještě přijede brácha a něco tam ještě odvezeme, pokračování bude příští víkend a to už si tam asi převezu zbytek věcí, které tady používám a rovnou tam zůstanu.

Včera jsem byla s kamarádkou v Ikee a koupila jsem si tam nové talíře, kobereček, rozhožku, odkládací stolek, tyč na oblečení a plno jiných věcí. Ještě si chci koupit komodu a stolek pod TV a pak časem snad rozkládací gauč, na kterém budu i spát. Příští víkend mi naši taky přivezou stůl a židle. V týdnu si zajedu ještě do Kiky pro závěsy a podložku do koupelny. No, a budu moct začít bydlet. Ještě si koupit pračku a zařídit internet a je to všechno. A je to všechno skvělý. 

Díky tomu nemám vůbec čas přemýšlet o pianistovi, což je taky skvělý. Vlastně mám pocit, že to, co mi napsal, ani nijak zvlášť neprožívám. Jeden den mi z toho bylo blbě, ale rychle to přešlo. Nemám na něj v hlavě už místo. Mám hodně práce a hodně přemýšlím nad stěhováním, co, jak, kam, kdy... Krom toho jsem byla včera na rozlučce kolegyně a potkala jsem tam pár zajímavých lidí. Předpokládám, že jsme se neviděli naposledy. Nemyslím si, ze by z toho mohlo do budoucna něco být, ale zvedlo mi sebevědomí, že jsem se líbila.

Všem, co mají podzimní (nebo už zimní) depku, posílám pozitivní energii a radost, mám jí na rozdávání.