Dneska spím naposledy "doma". Je to divný pocit. Stěhování je docela náročný, ani jsem netušila, kolik mám krámů! Plno věcí jsem odstěhovala už minulý víkend a teď o víkendu už tam snad dostěhuju všechno. Minimálně polovinu věcí jsem vyházela a i tak toho mám strašně moc. Když jsem dneska viděla všechen ten bordel - ještě nevyhozené a neroztříděné věci, tak jsem měla sto chutí si do toho sednout a začít brečet. Nebo začít mlátit hlavou do zdi. No, to bych si pomohla. Fakt už přesně chápu, proč se řiká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. 

Snad asi ani nemá cenu vyprávět tady o tom, jak mi pomáhala máma s otčímem. Máma sem nakráčela na podpatkách a sukýnce, otčím v kalhotech a košili, oba protivný, že musí něco dělat a tahat a ještě mi bylo řečeno, že jsem jim tady zničila a vybydlela byt a teď jim to tady takhle nechám. Táta má pickup, ale zkonstatoval, že sem do toho bytu stejně nesmí, když je mámy, takže mi vlastně se stěhováním pomoct nemůže. Ještěže mám teda hodnýho bráchu, se kterým jsem odtahala vetšinu věcí ve Fabii a zítra mi ještě odveze zbytek a zajede se mnou do Ikei pro těžký věci. Asi se mi o tom všem ani nechce přemýšlet, protože to bych fakt musela brečet.

Taky toho mám teď strašně moc v práci a už se začínám cítit hodně unavená, protože si neodpočinu ani o víkendu. Tak jsem si teď vzala aspoň v pondělí a úterý dovolenou a budu se zabydlovat a doufám, že si aspoň trochu odpočinu. Ale myslím, že asi moc ne. Je potřeba uklidit byt, který opouštím, aby to tady teda nezůstalo tak vybydlený a pak uklízet a vybalovat v novém bytě.

Stejně je to divný, spát tady naposled a zítra v novém. Snad se mi tam bude spát dobře.