Teda, musím se přiznat, že jsem fakt moooc ráda, že tenhle týden na neschopence netrávím u mámy. Asi by mi tam bylo spíš hůř než líp. Mam radost, že to zvládám i v Praze a nepotřebuju někam utíkat. Od mámy mi stačil večerní telefonát. Nějak jsem se zmínila, že mi při vaření chytla utěrka a hned jsem dostala vynadáno, jestli jsem jako normální a že nejsem vůbec zodpovědná, bla, bla, bla... No, komu nikdy v životě nechytla o sporák utěrka nebo chňapka??? I tý mojí mámě se to stalo, tak nevím, co to zase zveličuje. Jak mám být psychicky zdravá, když dělá máma obrovský problém i z jedné propálené utěrky? Samozřejmě jsem u toho byla, takže jsem to hned uhasila a utěrku jsem teda musela vyhodit do koše, ale myslim, že to zase taková tragédie není. Byt jsem nepodpálila. Nezodpovědná bych byla, kdybych u toho sporáku nebyla. Nevim, no. S tímhle mi máma i s svým manželem lezou pěkně na nervy. Všechno děsně přehánějí a přenášejí na mě ty svoje úzkosti a strachy. Máma mi říká, že kvůli mě nemůže spát a že jí dávám zabrat. Já chápu, že má o mě starost a ráda by mi nějak pomohla, ale stejně si to musim vyřešit sama a ona mi to říká takovým vyčítavým způsobem - jakože jsem strašná, jak je to se mnou těžký a jak jí trápim... Fakt mi to leze na nervy a vadí mi to. Nemůžu jí ani nic říct... Vlastně ať řeknu cokoli, tak jsem pořád ta špatná. Špatný je i brácha, který je úplně v klidu a v pohodě. Akorát si chce odložit státnice na podzim - a zase je to obrovský problém, protože tím pádem on tu školu určitě nedodělá a taky je z něj máma na nervy. Máma je ze všeho na nervy a já jsem na nervy z ní.

Vím, že bych měla být ráda, že mámu mám. Třeba dneska se uvidím s kamarádkou, které se máma zabila týden před maturitou - srazilo jí auto. :-( No, ale stejně mě někdy máma pěkně štve.

Taky přemýšlím, co dál s prací. V pondělí nebo v pátek po kontrole u doktorky už tam chci jít. Cítím se líp, už nejsem tak strašně unavená, spím taky dobře, akorát se pořád ráno dávim a to není dobrý. Ale myslím, že příští týden už budu schopná do práce normálně nastoupit. Samozřejmě mam strach, jestli to zvládnu, jestli bych ještě neměla být doma.. Ale myslím, že neměla. Udělá mi to jedině dobře, že budu zase mezi lidma. A promluvím si se šéfem.

Na mail mi chodí nabídky práce z jednoho severu, většinou to projedu a hned to smažu. Včera mě tam ale jedna pozice zaujala, tak jsem tam zavolala a oni mi hned během hodiny volali a pozvali mě na pohovor! Uff! Tak tam zítra jdu a jsem na to fakt zvědavá. Obávám se, že mi nabídnou míň peněz, než mam tady, ale třeba taky ne... Uvidíme. Když já nevím, jestli chci ze své současné práce odejít. Mám tu firmu ráda, jsem tam skoro 3 roky... Ale od šéfa bych nejradši odešla hned. Někde jsem četla přísloví, že lidé neopouštějí firmy, ale manažery. Něco na tom asi bude. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.