Potkala jsem někoho, kdo mě fakt zaujal a já zaujala jeho. Kupodivu na seznamce. Už jsem ani nevěřila, že se sejdeme, protože měl nejdřív angínu, pak se neozýval, protože pomáhal kamarádovi s úklidem po povodni. Ve čtvrtek mi napsal, že má čas večer nebo možná i v pátek. Já mu napsala, že mám čas taky. Jenže se celý den neozval, tak jsem z toho byla taková nějaká zpruzená, přijela jsem domu, umyla si hlavu a teprve potom jsem se podívala na seznamku, kde mi psal, jestli bych teda mohla nějak před devátou. To mi přišlo pozdě a měla jsem mokrou hlavu, takže jsem to chtěla odložit, ale on si zase nebyl jistý, jestli bude mít čas v pátek. No, tak jsem teda nakonec souhlasila s tím, že se s ním sejdu. On teda navrhl, že přijede za mnou, nechtěl, abych se táhla někam do města, což mi vyhovovalo. Takže jsme se sešli před barákem, vzal mě do pěkné restaurace a bylo to fajn! Teda jsou věci, které mě zarazily - třeba to, že je na mě možná až moc energickej, s ničim se moc nepáře a tak. To člověk z fotky nepozná, no. Já bych asi potřebovala spíš zacházení v rukavičkách, což mi u něj teda nehrozí, ale zase je dobrý, že je upřímnej a člověk ví, na čem je. A fakt se mi líbil a jiskřilo to mezi náma. Líbilo se mi taky, že to pak zaplatil, odvezl mě domů, dal mi pusu na dobrou noc, o nic jiného se nesnažil a když přijel domů, tak mi psal a děkoval mi za hezký večer. Ráno mi pak psal znovu, večer mi psal znovu. 

No, jsem z toho úplně vyplesklá. Včera ráno jsem mu teda napsala já, aby to nebyl pořád on, kdo mi píše jako první. On se dlouho neozval, ale pak mi volal a možná se dneska uvidíme. A ještě mi večer psal, jaký mám večer. Hezký je to. A dělá si ze mě srandu, což se mi líbí.

Když mi napsal v pátek ráno, tak mi kolegyně hned řekla, ať mu odepíšu až tak za 3 hodiny, aby si jako nemyslel, že sedim u telefonu.  Vydržela jsem to hodinu. To samý večer. Tyhle hry jsou fakt hrozný.  Já jako vlastně vůbec nevím, jak se mám chovat, protože jsem tohle nezažila ani nepamatuju... Možná před 13-14 lety, kdy jsem začala randit s Jirkou? Mimochodem, tohle je taky Jirka... Včera mi řekl, že se dneska ozve, jestli se uvidíme. Zatim nic, no... Já pak vždycky začnu být nervní, protože se bojím, že už se neozve. Včera jsem taky byla nervní, jak se dlouho neozýval. Přitom o nic nejde, že jo.

Do toho jsem se na konstelacích seznámila s člověkem, který mě taky zaujal. Akorát se mi nelíbí, že je o 13 let starší, než já. Zrovna ve čtvrtek jsme si začali psát. Pozval mě na kafe. No, a co teď. Vymluvila jsem se, že teď nemám moc času (což je docela i pravda) a uvidíme, jak se vyvine to první. Když nijak, tak půjdu na kafe s tímhle.

To je zajímavý, že dlouho nic, nic a pak přijdou dva najednou.... možná i tři...

... ha, už píše. Tak já jdu pověsit prádlo, umýt nádobí a pak teprve odepíšu.  A doufám, že se dneska uvidíme! Ježiš, já jsem tak nervní! No, nesmím zapomenout dýchat! Vždyť o nic nejde, tak proč tak vyšiluju???