Začala jsem si tady vylejvat srdce a ono mě to odhlásilo a celý článek smazalo!!! To je skandál. No, tak ještě jednou.

Přiblížily se zase narozeniny a na mě padla depka. Přitom o nic nejde, ne? Jenom budu o rok starší, to zase není taková tragédie. Jenže já se cítím, jako kdyby to tragédie byla. Zůstala jsem dneska pracovat z domova a nechci nikoho vidět. Prostě si tu depku pořádně užiju. Poslední dobou jsem se pořád snažila myslet pozitivně a mít dobrou náladu a už mě to nebaví.

V sobotu jsem si uvědomila, že žiju přesně tak, jak jsem vždycky chtěla. Jenom bych teda chtěla asi víc cestovat. Tím povýšením a zvýšením platu, jsem dosáhla přesně toho, co jsem vždycky chtěla. A já se teď bojím, že o to zase přijdu. Jak říká moje psycholožka - nejhorší je, když člověk dostane to, co chtěl. Jenže mě se teď poslední dobou fakt dařilo a život je přece nahoru a dolů. Teď jsem byla nahoře, tak by asi logicky mělo přijít období, kdy to zase půjde dolů a něco se pos**e. Nebo ne?

Jediná věc, která mi fakt chybí, je ten ON. Potkávám teď plno mužů, ale nic není to pravé ořechové. A to už mě taky nebaví. Pracuju na sobě, abych mohla být tou správnou partnerkou pro takového chlapa, jakého bych si přála, ale nic z toho. Možná bych se měla smiřovat, že ho třeba nikdy nepotkám. Daří se mi v ostatních oblastech, tak jsem si to štěstí třeba už vybrala.

No, tak dost fňukání, jdu radši pracovat. A opovažte se mi přát k narozeninám!