Teda uteklo jako voda! Brácha už se zítra vrací! Psala jsem naposledy, když odlítal.  No, neobešlo se to bez obtíží, zhruba v polovině minulého týdne mu tam ukradli mobil a peněženku s kreditkou. Tohle se mu stává v Praze zhruba jednou za pár měsíců, takže mě to ani moc nepřekvapilo. Měl s sebou naštěstí náhradní mobil, takže když byl na wi-fi, tak byl schopný mi psát. Díky tomu, že přišel o kartu, tak si nemohl vybrat peníze. Naštěstí existuje služba intercash přes kterou jsem mu poslala hotovost a bylo to vyřešené.

Já se mám jinak docela dobře, až na občasné výkyvy. Ještě pořád se mi zdají sny o otčímovi, ale teď už ho v nich posílám do prdele.  Už se blíží i okamžik, kdy to udělám ve skutečnosti. Psycholožka mi řekla, že už na to jsem dost silná a že to musím udělat, jinak se mi ty sny budou zdát pořád. V červnu má máma narozeniny, takže to se určitě potkáme. Za ten měsíc a půl na tom budu určitě ještě líp. No, ale příjemný to asi nebude.

Přihlásila jsem se znovu na seznamku a učím se to nebrat tak moc vážně, ale jako hru. Učím se nechat dobývat a pokud se mi někdo líbí, tak na něj netlačit. Je to teda kua těžký, ale to se poddá. Když už jsem zvládla to, co mám teď za sebou, tak už zvládnu všechno. Uhání mě tam jeden turek, který pracuje kousek ode mě a jednou na obědě mě poznal. Jenže se mi nelíbí. A je to turek a to se mi asi taky nelíbí. Občas se mi s nim dobře povídá, ale občas bych ho praštila. Ještě jsem si psala s jedním pěkným španělem, ten si mě přidal i na facebook. No, ale nevím, jestli z toho něco bude. Snažím se nechtít vědět všechno hned a nechat to plynout. To by člověk nevěřil, jak těžký to může být.  Ještě těžší pak asi bude překonat strach a pustit si někoho k tělu. Uvidíme, jak to půjde.

Před 14 dny jsem byla o víkendu na kurzu focení noční Prahy. Myslela jsem si, jak budu unavená, když budu chodit 8 hodin po Praze se stativem a foťákem a taky kvůli tomu, že jsem posledních pár měsíců byla unavená pořád, ale ono to bylo úplně naopak. Bylo to tak super a já jsem byla tak nabitá energií! Mám krásný fotky, nějaký sem dám.  A vůbec, ta únava mě už docela přešla.  Minulý týden mi psala těhotná kolegyně, jestli bych jí nemohla nafotit s bříškem a chce mi za to i zaplatit. Je mi to takový blbý, ale zase proč ne. Můj první kšeft. Akorát jsem z toho nervózní, aby se ty fotky povedly, no. Přece jenom nejsem profesionál. Chtěla bych si časem koupit nový, lepší foťák. Chtěla bych vlastně plno věcí a už nějakou dobu si chci napsat seznam a postupně si ty věci plnit. Sny se přece mají plnit, ne? Nejsou to jenom materiální věci, ale taky místa, který chci vidět, atd. Mám pocit, že můj život jde tím správným směrem a že za chvíli bude opravdu hlavně o tom, že si budu ty sny plnit. A to je přece krásný!

A dneska jdu do Holešovic na Fashion market a koupím si tam šaty Zlatá padesátá a už se na to těším. Udělám si den sama se sebou, protože nikdo nemá čas. Možná se ještě stavím na farmářských trzích pro nějakou zeleninu.

A na závěr moje nejoblíbenější fotka z kurzu: