Už mám dost čekání, jestli moje kamarádky budou mít čas nebo peníze na dovolenou. Většinou čekám, plánuju, na chvíli se těším, že to vyjde a pak to většinou z nějakého důvodu nevyjde. Kamarádka nemá peníze, čas, atd., atd. Plno kamarádek taky tráví radši dovolenou úplně jinak než já. Třeba lezením po horách nebo radši jedou do Sýrie a to mě fakt neláká... Včera jsem se zase nadchla, když jsme si s kolegyní řekly, že pojedeme na dovču k moři. Dneska mi ale řekla, že to včera říkala manželovi a ono se mu to nelíbilo. Její manžel jezdí pravidelně každý rok na pánskou dovolenou a ona by jednou ve stejnou dobu, kdy on bude pryč, chtěla jet taky na dovolenou, aby nemusela dřepět doma a pánovi se to nelíbí. Důvod? On jede do Makedonie a tam nebude signál a když se jí něco se mnou u moře stane, tak jí nebude moct pomoc! POMOC! Ta samá kolegyně se chtěla před pár měsícema pomalu rozvádět a prohlašovala, že se musí soustředit víc na sebe a zařídit si svůj život, protože manžel na ní kašle a je sobeckej a stará se jenom o sebe. Tak každý svého štěstí strůjcem, že.... Dneska mi řekla, že mi definitivně dá vědět zítra, protože manžel teď dělal zkoušku a nebylo mu dobře a dneska bude doma, tak bude mít čas si to s tou dovolenou rozmyslet. On snad nakonec pojede na dovolenou s ní, než aby jel jako každý rok s klukama a jí pustil se mnou. Ještě to zazdila, když mi řekla, že on mi vzkazuje, abych si někoho našla a můžeme vyrazit na dovolenou ve 4. To mě teda pořádně zdvihlo ze židle. Nikam s ní nejedu, i kdyby se její manžel laskavě rozhodl, že jet může.

I když mám hodně práce, tak jsem okamžitě začala zjišťovat od kolegyně, s jakou cestovkou jezdí na dovolený. Ona totiž jezdí sama každou chvíli. Třeba teď v květnu byla v Paříži. V PAŘÍŽI! Tam já chci taky! A taky do Říma a Barcelony a do Vídně... Ona to dělá tak, že si zaplatí poznávací zájezd, první den jde se skupinou, kde jim průvodkyně vysvětlí, jak se jezdí MHD a jiné základní věci a další dny se trhne od skupiny a prochází si město sama. Bomba! Taky jsem se podívala po zájezdech k moři.S cvičením. To se mi líbí, protože by tam jela skupina lidí a byl by tam program - ráno a večer cvičení a přes den bych si zařídila program sama. Už jsem si jeden zájezd vyhlídla. A taky jsem narazila na Dominikánskou republiku s jógou. Ach, ach. Jenže ta cena! Ještě jsem si psala s kamarádkou, ta by chtěla jet na Lanzarote nebo do Istanbulu a k mrtvému moři. Lanzarote je dost drahý, tak ještě uvidíme a asi počkáme na nějaký last minute. Na konci června bych měla jet zase do Milána, jenže kamarádka není schopná mi potvrdit termín a mě se nechce čekat. Takže buď pojedu někam s tou kamarádkou (to je ta samá, se kterou jsem byla v Egyptě) nebo pojedu s tím cvičením, které jsem si vyhlídla nebo budu šetřit jak zběsilá a poletim na tu Dominikánskou republiku. 

Cestování sama. Nápad je to lákavý, ale nevim, jestli to fakt někdy zrealizuju. Přitom je ten nápad tak osvobozující! Já bych někdy třeba chtěla jít i sama do kina nebo jet sama na výlet Třeba taková Dobříš je kousek a já jsem se tam chtěla podívat na zámek. Jednodenní výlet bych zvládnout mohla, ale to kino mi přijde divný, protože si myslím, že na mě budou lidi koukat, že jsem chudák a nemám s kým jít. Stejně tak kdybych byla někde sama na víkend, tak by mi přišlo divný si sednout někde v restauraci na oběd nebo na kafe, že by na mě lidi koukali divně, že jsem tam sama. Taky jsem tim jakoby víc odhalená. Co kdyby si tam ke mě někdo sednul a začal mě otravovat? Když mám společnost, tak si to nikdo nedovolí... 

Ale láká mě to. Asi začnu pomalu tím kinem a výletem do Dobříše a kdo ví, příští rok pojedu třeba sama do Paříže. A třeba už nebude příští rok potřeba vymýšlet, s kým na dovolenou pojedu...