Další článek, který mě zaujal je o změnách v životě. Lidé se prý trápí nejvíc proto, že odmítají přijmout změny. Něco na tom bude. Když je člověk spokojený, tak si přeje, aby to tak už zůstalo. Jenže nezůstane. Mě to teď momentálně může uklidňovat, protože to znamená, že když je mi blbě, tak to tak taky nebude na věky.  

Motto: Vkročit na úplně novou cestu je vždycky složité. Ale nikdy ne tak složité jako zůstat na cestě, která nikam nevede, a věřit, že se zlepší.

Téma změny se mě teď opravdu hodně týká, protože reorganizuju a čistím svůj život. Moc se mi líbí myšlenka, že člověk je součástí přírody a příroda se mění. Kvete - vadne, střídá se den a noc, je příliv a odliv. Stejné je to u člověka. "Žít znamená především umět se měnit."

"Každá ztráta (práce, partnera) má jedno pozitivní poselství. Vrací nás k úplným základům našich hodnot. Začínámse si vážit toho, čeho jsme si poslední dobou ani nevšímali. Ztratíme-li zdraví, začínáme po něm toužit. Každá rána od života je užitečná - dělá z nás lepší lidi, osvěžuje a obnovuje to, kým chceme být. Ať ztratíme věc, zdraví nebo člověka, vždy nás to vede k přehodnocení života. K úklidu vnitřních rozvalin, k přepočítání přátel, k inventuře toho, co zbylo a k oprášení hlavních základů. Člověk, kterému se zhroutil život, má právě v té chvíli šanci postavit si nový, odolnější. Člověka nikdy nedefinuje to, čím si prošel, ale to, jak tím prošel."

Teď zjišťuju, jak moc je to pravdivé. Člověk by opravdu měl na každé změně hledat to pozitivní. I když ze začátku to samozřejmě moc nejde...