Tak máme dneska úterý.... Venku je hnusně... Já se mám pořád stejně. A.... Řešim jednu pracovní nabídku. Když jsem byla doma na neschopence, tak jsem volala kamarádce, jestli ještě někoho hledají a že bych měla o to místo zájem. Poslala jsem tam životopis a ona mi pak napsala, že bohužel už mají hodně uchazečů. Jenže minulý týden mi přišel mail, jestli by se mnou mohli udělat pohovor po telefonu (mají personální v Irsku). Tak jsem si to nechala projít hlavou a říkala jsem si, že teda asi nee, že na to kašlu a teď po víkendu jsem jim to  chtěla napsat. Jenže! Včera mi přišel další mail, že by nebyl pohovor po telefonu, ale tváří v tvář v jejich pražský pobočce. No, tak jsem si nakonec řekla proč ne a napsala jsem, kdy mám čas. Mezitím se do toho vložil ředitel pobočky (můj bývalý šéf z předchozí firmy) s tím, že by o mě měl opravdu zájem. Takže tam jdu v pondělí na pohovor a v podstatě mám asi to místo v kapse. Tak si tak dávám dohromady pro a proti.... V tom zaměstnání, kde teď jsem, mám docela fajn kolektiv - teda až na šéfa idiota. Mám služební noťas, telefon, možnost půjčit si služební auto, vstupenky do ZOO  Když mi není dobře, tak můžu pracovat z domova... V nové práci bych nic z toho neměla. Naopak bych měla ale stravenky (které nám tady zrušili), příspěvek na životní pojištění, celoroční tramvajenku. V současné práci je velké mínus můj šéf a také je tam mínus to, že nám sebrali veškeré benefity. V nové práci je velké mínus to, že je to úplně přes celou Prahu, takže bych jezdila asi hodinu a taky si nejsem jistá, jestli by se mi líbila náplň práce. Asi bych vlastně dělala to samé, co v té předchozí práci a to byla pěkná pakárna. Je tam jenom ženský kolektiv - a to taky není úplně dobrý. V předchozích firmách jsem pracovala v ženských kolektivech a nic moc teda - intriky, podrazy, pomluvy... Teď jsem v mužském kolektivu a docela mi to vyhovuje - to jsou spíš lichotky. Navíc nemám žádnou záruku v tom, že tam žádnýho idiota nepotkám. V každé firmě se někdo takový najde, takže si spíš myslím, že potkám. Jenže na druhou stranu nevím, jak dlouho vydržím v téhle práci. Dneska ráno jsme měli poradu a šéf se zase choval jako naprostý hovado. Všichni jsou z něj otrávení a je jenom otázkou času, než začneme jeden po druhém dávat výpověď. Kluci se mě snaží přesvědčit, abych tam zůstala. Když se naučim se šéfem komunikovat, tak bych to možná i zvládla. Vlastně ani nevím, jestli mě tady ta práce baví? A ani nemám jasno, co bych vlastně chtěla dělat. A taky mi ještě není nějak extra dobře, takže si nejsem jistá, jestli je to dobrá doba na změnu práce. Boooože, já jsem fakt na pěst!

Ale je to hezký pocit, že o mě stojí v téhle práci a i v té druhé práci. Měla bych mít ze sebe radost.

Jinak jsem teď taková nějaká divná, protivná. No jo, hormony... Už mám několik dní zpožnění a hormony se mnou pěkně třískaj. Ale jsem protivná jenom na členy rodiny. Oni se se mnou nikdy moc nemazlili, tak se ani nesnažím ovládat, což jsem teda jindy dělala. Tak ať si to teď užijou a vlezou mi na hrb.

Změna je ale hlavně v tom, že jsem dřív bývala docela akční. Chodila jsem posedět, zapařit, do kina, cvičit... Pořád jsem něco musela dělat. Teď jsem se nějak uzavřela do sebe, posloucham takovou sentimentální hudbu. Zajímavý je, že se u toho cítím tak nějak hezky... sentimentálně hezky.  Z práce jezdím rovnou domů a jsem spokojená, udělám si tady klídek, zkouknu seriály, pročtu časopis, zaleju kytičky... V pátek si zajdu na jógu... O víkendu si něco vyfotím, zajdu na procházku, zajedu za nějakou kámoškou. Teď jsem mohla jít v sobotu do báru, zapařit a mě se nechtělo!  Přes den jsem byla s kámoškou v Botanický zahradě, půjčila mi zrcadlovku, takže jsem udělala úžasný fotky! Pak jsem si koupila dva výborný romantický filmy, typicky ženský časopis a jela jsem domů. Taky jsem si koupila dost ulítlý brýle... ani nevím, jestli je budu moct nosit.  No, a jela jsem domů. Udělala jsem si fakt romantický večer. Večeři, romanický film, svíčky... pohoda. A fakt jsem byla spokojená!  Jsem normální? No, snažím se to respektovat a být trpělivá Prostě mám teď asi klidnější období... V neděli jsem byla s kámoškou na kafíčku a už jsem se zase psychicky připravovala na pracovní týden. Naštěstí ho mám zase zkrácený. V pátek mám dovolenou a jedeme s kamarádkama do Františkových lázní na prodloužený wellnes víkend. Tak se docela těším. Sice nemám ráda, když jedu někam do cizího prostředí, ale snad to zvládnu..... Bude to pohodička - masáž, perličková koupel, vířivka, bazén....

A ještě přikládám pár fotek z botanický zahrady, mám z nich fakt obrovskou radost!

Jaro v Botanické zahradě:

Motýlci ve Fata Morganě:

A t akhle se motýlci líhnou:

Krásný večer!