Někdy v červnu jsem začala chodit na hodiny zpěvu. Jako malá jsem zpívala hodně a strašně mě to bavilo. Pak se ale naši rozvedli a díky tomu, co se dělo v naší rodině dál, nějak nebyl ke zpěvu důvod. Pak jsem se k tomu ale začala postupně vracet. Zpívala jsem si sama doma a vždycky mi to pomohlo, když jsem se cítila psychicky blbě. Tak jsem si loni řekla, že bych to mohla někam posunout. Učitelka zpěvu ze mě byla nadšená, že prý mám krásný sametový hlas a že ze mě bude hvězda. No, ona ráda přehání. 

Tenhle týden jsem to posunula ještě o kus dál. Zpívala jsem poprvé před lidma. Strašný zážitek! Naše učitelka pořádala koncert svých žáků. Zpívala jsem jenom jednu písničku, ale i tak to pro mě byly strašný nervy. Vylést na to pódium před cca 50+ lidí, všichni na vás koukají a očekávají nějaký výkon. Celá jsem se klepala a klepal se mi i hlas. Ještě teď, když o tom píšu, tak mám nervy. Díky tomu třesu jsem samozřejmě nezazpívala tak dobře, jak normálné zpívám. Krom toho jsem zpívala poprvé do mikrofonu se zvukařem. Kdybychom měli předtím aspoň zkoušku, tak bych se možná cítila trochu jistější. No, to už je jedno. Hlavně, že už to mám za sebou. Teda lidi okolo mi říkali, že to bylo dobrý, ale já jim to stejně nevěřila. Vím, že to mohlo být aspoň o 50% lepší.

Na druhou stranu na někoho, kdo se léčí 16 let s úzkostma a nevezme si předtím ani neurol, to byl dost dobrý výkon.

Přišel mě podpořit brácha s přítelkyní a DJ. Měl přijet i táta s manželkou. Ten vykřikoval hodně dlouho, že tam nesmí chybět a určitě tam bude, bla,bla,bla. A co myslíte? Nepřijel. Jeho manželka se minulý týden dozvěděla, že se jí už podruhé vrátila rakovina, tak nebyla nálada. Jako já to na jednu stranu chápu, ale.... Mohl teda aspoň přijet sám? Na druhou stranu, na oslavě strejdových narozenin byli. Děti nevlastnímu bráchovi taky pořád hlídá. Na to nálada je. Tak nevím, jestli se mám cítit dotčená nebo to chápat. Docela se to ve mě pere. Máma taky nepřišla, prý by byla tak 3x nervóznější než já. To je taky důvod, ty vole. Tak tolik k mojí rodině.

No, a protože jsem evidentně magor, tak jsem se domluvila se známým, který hraje na kytaru, že spolu něco natrénujeme a vystoupíme spolu pro pár lidí z Twitteru, se kterýma se občas scházíme. Začali jsme vybírat písničky a pak se někdy sejdeme a natrénujeme je spolu. Jsem zvědavá, jestli z toho něco bude nebo ne. On je člověk, který mi strašně drží palce a hrozně mě podporuje, tak myslím, že by s ním mohla být dobrá spolupráce. Zatím je to fajn. Tak uvidíme.