Už asi měsíc jsem podrážděná, vzteklá a fakt nepříjemná. Může za to jeden fakt - vztah s DJem.

Chodíme spolu už asi 2,5 roku a já jsem si bláhově myslela, že už se to konečně někam posune a začneme spolu bydlet. Bohužel to ale řeším jenom já. A jeho máma. Ale ta to řeší už od začátku našeho vztahu. Když jsme se poznali a já jsem byla poprvé u něj doma, tak jsem si říkala, že tam teda určitě nikdy bydlet nebudu. Bydlí v přízemí a hodně to tam stíní protější barák, takže je ten byt celkem tmavý. Hlavně potřebuje taky celý zrekonstruovat. Já mám hezký světlý byt v úžasné čtvrti, ale jsem tu v podnájmu. On má svůj byt, což je výhoda, protože bychom nemuseli tolik platit. Mě tady končila smlouva v září, ale on se ještě loni necítil na společné bydlení. A protože měl se mnou ze začátku vztahu dost trpělivosti, tak jsem se rozhodla být taky trpělivá a smlouvu jsem si prodloužila na další rok. Ale s tím, že pokud se nic nestane, tak asi konec. Postupně jsem se teda taky začala smiřovat s tím, že bych se přestěhovala k němu a že když si to tam zrekonstruujeme, tak že se mi tam přece jenom bude bydlet dobře. On už si na myšlenku společného bydlení taky zvykl, ale pořád se nic neděje. Já mám opět smlouvu do konce září a pokud bychom chtěli začít rekonstruovat, tak už bychom se o tom asi měli začít bavit, co a jak uděláme a začít to nějak plánovat. Když jsem se s ním o tom začala bavit, tak jsem zjistila, že on chce zrekonstruovat jenom to nejnutnější jako je koupelna, záchod a topení, max podlahy a nechat udělat úložné prostory, jinak nechat všechno tak, jak to je. A s tím já nesouhlasím. Chtěla bych ještě nechat udělat aspoň postel. On má postel v patře, ale je to jenom 140cm a já se tam nevyspím. Nejsou tam ani poličky, nic. Jenom železná konstrukce a matrace. Já bych chtěla nějaké pěkné dřevěné patro. On s tím nesouhlasí, že bychom si museli brát úvěr a to že on nechce. Tečka. Pro mě je teda ještě problém v tom, že ve stejné místnosti jako postel, je i gauč a TV. On chodí spát pozdě, já chodím spát brzo, takže pokaždé, když tam jsem, tak se s ním musím dohadovat, jestli by mohl dát tu televizi míň, abych mohla spát. Při představě, že se s ním takhle budu muset dohadovat každý den, se mi dělá špatně. Bohužel to samé je u mě, oba máme 1+1. Když tedy nejsme schopní se dohodnout na rekonstrukci, tak jsem navrhla, že by mohl ten byt pronajmout a můžeme si něco pronajmout spolu. On pak navrhl, že by svůj byt prodal, já bych si vzala na zbytek hypotéku a mohli bychom si koupit byt s terasou. Mluví o tom, co se známe. Oba dva bychom chtěli byt s terasou. Já jsem si myslela, že když jsem teď v práci nově a mám smlouvu na dobu neurčitou, tak bych hypotéku nedostala, ale zjistila jsem, že dostala. Krom toho jsme měli i vyhlídnutý byt kousek od jeho bytu, s krásnou 10m terasou. Když jsem mu nadšeně řekla, že bychom si ho tedy mohli koupit, tak najednou couvnul s tím, že to by ale byl závazek. Strašně mě to zklamalo.

Pak jsme byli o víkendu u jeho mamky na oslavě narozenin. Ta z toho bytu byla úplně nadšená a kladla mu na srdce, ať zařídí prohlídku toho bytu, ať nemusím všechno zařizovat a vymýšlet já. Hned mu v pondělí taky naposílala asi dalších 6 bytů, na které bychom se mohli jít podívat. Myslíte, že se něco stalo? Ne. On si to rozmyslel s tím, že než si vezmeme hypotéku, tak by asi bylo dobré zkusit si spolu bydlet. To je rozumné, ale stále se ohledně toho nic neděje. Minulý víkend z něj vypadlo, že se společného bydlení bojí, protože jsme každý dost rozdílný. Aha, tak to spolu asi nebudeme bydlet nikdy.

Jsem z toho všeho dost zklamaná. A taky jsem podrážděná a naštvaná a začíná se to v našem vztahu dost promítat. Zazdil to minulý víkend, když přijel a hned mezi dveřma mi vyčetl, že mám brýle a nemám nasazené čočky (nemá to rád). Hned pak, že jsem mu nekoupila pivo a druhý den měl dost blbé narážky na to, že jsem přibrala. Tohle asi tak úplně nemám zapotřebí.

Začínám si pokládat otázku, jestli má tenhle vztah vůbec perpektivu? Jestli chci být s chlapem, který se nechová jako chlap? Ale protože se bojí, tak se naší situaci vůbec nesnaží vyřešit. Jediný, kdo to řeší, jsem já a já už jsem z toho unavená. Přitom já bych do toho dala mnohem víc než on. Musela bych pustit svůj podnájem a jít k němu nebo do něčeho společného. Kdybychom se rozešli, tak on by zůstal nebo se vrátil do svého. Já bych si musela hledat něco jiného a takový podnájem za takovou cenu už bych teď nesehnala. A přesto jsem ochotná do toho jít. A přesto on je ten, kdo se bojí a nic nedělá a čeká, jak to dopadne. Popravdě nevím, jak to vyřešit a dost se tím trápím. Zatímco on je samozřejmě v pohodě.

A aby toho nebylo málo, tak jsem se včera dozvěděla, že mi umřel děda. Táta tátovy manželky. Ta chodí teď na třetí sérii chemoterapie a do toho jí umřel táta. Fakt super. On už na tom byl teda hodně špatně. Pár let už měl demenci a už ani nechodil a lidi kolem sebe nepoznával. Tak si tak sedím sama doma a brečím. DJ byl včera na oslavě narozenin kamarádky. A já se teď fakt cítím hrozně sama. Mám k němu jet dneska, prý napíše, až se vzbudí. A já ani nevím, jestli se mi tam chce.