Moc ráda bych napsala, že se situace u nás zlepšila, ale bohužel. S bydlením jsme se stále ani po 2 měsících neposunuli. DJ už teda souhlasil, že by svůj byt pronajal a našli bychom si něco většího a pokud možno s terasou. Opět jsem to ale jenom já, kdo po bytech kouká. Ve středu jsme se domluvili, že  budeme obden koukat oba a když nás něco zaujme, tak to pošleme tomu druhému. Ještě ten den jsem mu poslala hezký byt. Nebylo u něj ale napsané, jaké by se tam platily poplatky. DJ samozřejmě hned chtěl, abych tam napsala já. Já už ale nic zařizovat nechci, takže nakonec souhlasil, že tam napíše on. Myslíte, že to udělal? Samozřejmě, že ne. A já už nevěřím tomu, že to s tím bydlením myslí vážně.

Zatlačila jsem na něj včera, jestli tam teda nechce napsat teď. Prý na něj nemám tlačit. Došla mi trpělivost. Řekla jsem mu, že mi v září končí smlouva v bytě a já nebudu majitelce oznamovat až v září, že bych si to ráda prodloužila. Ona už v tu dobu bude mít určitě nějaké jiné zájemce. Chtěla bych jí to říct tak v červnu. Takže jsem mu oznámila, že pokud se do konce června nic nestane, tak že si ten podnájem prodloužím a s ním už do budoucna nebudu počítat. Naštval se, že mu dávám ultimáta. Já bych mu ultimáta normálně nedávala, ale s ním to jinak nejde. Vlastně ani nevím, jestli to brát jako ultimátum, prostě se potřebuju nějak zařídit, že jo. 

Pro něj je prý teď priorita vyřešit práci a byl by rád, kdybych ho podporovala. Já bych ho určitě podporovala, kdyby už za tu dobu, co jsme spolu, nebyl v páté práci. Moje kapacita podpory už jaksi vyschla. Po roce, co jsme byli spolu, změnil práci a já ho podporovala. Po třech měsících zjistil, že mu to nevyhovuje, takže šel do jiné práce. Tam byl spokojený, ale firma po půl roce skončila a on byl bez práce. A já ho podporovala. A přitom jsem sama řešila výpověď v práci a hledala jsem novou. On byl potom téměř 7 měsíců bez práce. Stálo mi to spousty nervů, ale snažila jsem se ho podporovat. V červnu teda byl v jedné firmě, ale tam vydržel asi týden. Od října je v současné firmě, kde je nespokojený a chce práci opět změnit. Díky tomu nechce hledat jiný byt a řešit rekonstrukci koupelny ve svém bytě. A já už nemám sílu ho podporovat. Jsem unavená, naštvaná a zklamaná.

Nehledě na to, že ani nezařídí žádnou dovolenou nebo delší výlet. Pokud to má být výlet na jeden den, na který není potřeba dopředu nic zařizovat, tak to vymyslí a zorganizuje. Ale jakmile je potřeba zařídit ubytování nebo cestu, tak to je konečná. Pokud tam ale opravdu nechce - jako třeba na Balaton, kde jsme spolu loni byli. To zařídil cestu i ubytování (to ale jenom pro sebe). Jinak vždycky napíše mně, jestli to zařídím. A já jdu a zařídím to. Tohle bych ještě možná i byla schopná zvládnout, protože když potom něco zařídím, tak on se nakonec chopí iniciativy a vymyslí program. 

Když mu řeknu, že nejsem spokojená, tak mi řekne, že to je u mě klasika. Vlastně cokoli mu řeknu a je to výtka nebo kritika, tak on to prostě ignoruje a neposlouchá. Víc a víc přemýšlím o tom, že tohle opravdu nemá budoucnost a jestli má vlastně vůbec smysl řešit společné bydlení. Nechci pak mít doma chlapa, který jenom sedí u počítače, řeší si jenom to, co baví a zajímá jeho a pro nás dva nic nezařídí. Možná je fajn, že jsem to zjistila už teď.

Ještě je tady ale jedna věc. Než přijde teda čas na definitivní rozchod, tak jsem se rozhodla udělat nějdřív něco se sebou. Není to totiž poprvé, co mám takového chlapa. I ex myslel především na sebe. A měl mě moc jistou. Teď je to stejný. Já jsem totiž kdykoli k dispozici. Okamžitě odpovídám na zprávy, mám čas téměř vždy, kdy on potřebuje a vymýšlím program pro nás dva. Ne pro sebe. Možná se díky němu mám prostě naučit, jak myslet víc na sebe. Dost změn už jsem ve svém životě zvládla, tak bych mohla zvládnout i tohle. Úplně přesně ještě nevím jak, ale pro začátek budou stačit nějaké drobnosti jako třeba to, že nebudu okamžitě odpovídat (vlastně bych celkově mohla ten telefon omezit). Že si občas naplánuju nějaký ten výlet bez něj. Možná i dovolenou. S kamarádkou jsme koukaly na jižní Francii, tak třeba to klapne. A on ať si sedí u svého počítače.

Uvědomuju si, že o něm píšu dost ošklivě. On jako celkově tak hrozný není, to bych s ním nebyla takovou dobu. Taky to se mnou nemá jednoduchý. Jsem tvrdohlavá a nerada se přizpůsobuju. Přesto si myslím, že do toho vztahu dávám víc než on a jsem už unavená. A leze mi teď na nervy téměř vším a prostě jsem se z toho potřebovala vypsat.