Měsíc se s měsícem sešel a já mám život vzhůru nohama.

Lumbálka potvrdila roztroušenou sklerózu. Respektive mi doktorka řekla, že se to našlo tak brzo, že je to skleróza tak na 85% a že je možné, že to léčba kortikoidama zastaví. Ale sama si tím nebyla moc jistá. Je to v tom všem vlastně celkem dobrá zpráva. Ale pro mě to byl stejně dost šok. Hned další týden jsem nastoupila na léčbu kortikoidama. Ze začátku jsem chodila na kapačky do nemocnice a pak jsem postupně přešla na prášky, které snižuju. Ode dneška už budu na nejmenší dávce a to mám brát až do návštěvy v RS centru v Motole, kam jsem objednaná na 5.12. Tam už si mě převezmou odporníci na roztroušenou sklerózu a řeknou mi co a jak. Nejspíš mi pak dají nějakou další léčbu, kterou budu brát až do konce života. Asi nemá cenu psát, jak strašně je mi z toho všeho psychicky. Ještě pořád mám pocit, že je to nějaký omyl. Že já roztroušenou sklerózu nemám. Že třeba přijdu do toho RS centra a tam mi řeknou, že ty kortikoidy zabraly a další léčba už teď není potřeba. Jenže obávám se, že tahle nemoc takhle nefunguje. Krom téhle zprávy byla náročná i ta léčba kortikoidama. První dny jsem dostávala fakt hodně vysoké dávky a totálně mě to rozhodilo. Fyzicky i psychicky. A jelikož kortikoidy snižují imunitu, tak jsem teď ještě k tomu všemu chytila nějaký bacil a ležím doma s virózou. Ale zase musím říct, že problémy s nohama už nemám, no.

Aby toho nebylo málo, tak krize s DJ vyvrcholila zrovna v tomhle období. V době, kdy mi RS potvrdili, jsme měli od sebe zrovna pauzu. On mi na to akorát napsal, že mám být optimistická, že mi na to přišli včas a všechno bude v pořádku. Jasně, no.... V době, kdy jsem chodila na kapačky a bylo mi nejhůř, se vůbec neozval a pak se mi až ozval, jestli budu doma, že si přijede pro věci a přiveze mi moje. Byla to pro mě hodně velká podpásovka. Jasně, chtěla jsem s ním nás dva už jednou pro vždy vyřešit, ale až se oklepu z toho nejhoršího. V životě by mě nenapadlo, že to udělá zrovna v takové době. Přivezl mi tedy věci, vzal si svoje a zase jel. Pak mi začal psát, že si chtěl promluvit a že ho překvapilo, že už měl věci sbalené v chodbě a ještě mi to začal vyčítat. Musím říct, že kombinace tohohle a vysokých dávek kortikodů, mě dostala na kolena a já druhý den skončila na pohotovosti. Bylo mi naprosto příšerně. Na pohotovosti mi udělali všemožné testy. Kromě zvýšených leukocytů bylo všechno v pořádku. Bolesti břicha byly vedlejší účinek kortikoidů. Krom toho jsem teda měla ještě příšerné úzkosti.

DJ mi pak začal po dvou dnech psát, že ho to mrzí a že bychom se měli pokusit to napravit. Dvakrát se u mě zastavil s jídlem a najednou se začal hrozně zajímat o to, jak mi je. Prý ho to zajímalo celou dobu, ale když jsem se neozývala, tak on se prý nebude vnucovat. Po 3,5 letech vztahu. Nechápu. Včera mě pozval k sobě, ale nejela jsem. Tohle už slepit nepůjde. Už před tímhle vším jsem měla pocit, že náš vztah nemá budoucnost a spíš ze mě vysával energii. A teď, když vidím, čeho je schopný, už ho zpátky fakt nechci. Je to pro mě zklamání a bolí to. Ale od čtvrtka začínám cítit trochu i úlevu. Nicméně ještě se s ním chci sejít a všechno mu to říct.

Začínám se z toho všeho teď trochu oklepávat. Tu nejhorší léčbu už mám za sebou a co se rozchodu týče tak snad je to nejhorší taky za mnou. Asi mi bude ale ještě nějakou dobu trvat, než si to všechno sedne a bude mi zase úplně fajn. Hodně mě teď drží nad vodou kolega. Flirtuje se mnou a snaží se o mě hodně dlouho a je to hrozně hezký. Ukazuje mi, že je možné, aby se chlap k ženský choval i hezky, ne jako DJ, který mi poslední dobou říkal, že vypadám jako ve 4. měsíci a v brýlých jak Mánička. 

Začala jsem teď i trochu řešit jídlo. Koupila jsem si knížku o stravě při autoimunitních onemocněních. Ale jak to tak čtu, tak bych musela přestat jíst snad úplně všechno. Cukr lepek, kofein, luštěniny, mléčné výrobky. Včera jsem se dočetla, že ze začátku bych neměla jíst ani kukuřici, vajíčka, rajčata a papriky. Vlastně ani brambory a rýži. Tak přemýšlím, co budu teda jíst? Pro začátek teda zkouším nejíst cukr a zkusím taky ten lepek a mléčné výrobky. Uvidíme, třeba se fakt začnu cítit líp. Hlavně to chce ale změnit přístup k životu a přestat se tolik stresovat. Fakt věřím, že to nejhorší už mám teď za sebou a postupně už začne být jenom líp.