Tak to vypadá, že já asi nemůžu být úplně v klidu a jednou taky nic neřešit. Pořád se něco děje. POŘÁD!

Jsem teda ráda, že už jsou za mnou aspoň Vánoce a Silvestr. Bylo to pro mě neskutečně těžký. Byly to první Vánoce bez tátový manželky a chyběla nám strašně. Byly to také první Vánoce bez DJe. A bylo to strašný. Jako na jednu stranu byly celkem hezký. Na Štědrý den jsem byla u bráchy, byla tam i máma a rodiče a ségra s dětma od švagrové. Druhý den jsme se zase všichni sešli u táty a bylo to taky fajn. Ale.... S DJem jsme šli před Vánocema do kina a při loučení jsme oba brečeli. Já jsem pak dost brečela i o Vánocích a na Silvestra. Vypadalo to, že jsme to teda ukončili i s kolegou, takže jsem do nového roku vstoupila s čistým štítem a singl. A nešťastná. Po Vánocích to ze mě všechno spadlo a já se víceméně zhroutila. Snažila jsem se chodit sice do práce, ale jinak jsem neustále brečela a bylo mi fakt hrozně. To už je naštěstí mnohem lepší. Dokonce jsem zvládla i ve středu koncert, kde jsem zpívala před lidma a už nejsem tolik nervózní jako dřív.

Zdravotní stav se mi teď taky celkem zlepšuje, začínám se víc hýbat a chodit na delší a delší procházky. Dneska jsem si vzala naposledy kortikoidy a v úterý přecházím na biologickou léčbu. Docela se toho bojím, protože si budu muset píchat injekce. A taky se trochu bojím toho, jak to budu snášet. Doktorka mi sice říká, že to nemá žádné nežádoucí účinky, ale já pracuju ve výzkumu léků, takže vím, že je to pěkná blbost. Mám ale známou, u které se fakt žádné nežádoucí účinky neprojevují a snáší to výborně. Tak doufám, že to budu snášet taky tak. V úterý si budu píchat první injekci pod dozorem sestřiček, všechno mi tam ukážou a vysvětlí. A pak už budu pokračovat sama. No, jsem na to dost zvědavá. Jo, a byla jsem na kontrolní magnetické rezonanci. Všechna ložiska jsou stejná, nic nepřibylo a jedno, to největší, se dokonce zmenšilo. Takže v rámci možností asi hurá.

Tak a to nejlepší na závěr. Kolega.

Psala jsem, že se začal chovat divně a já vůbec netušila, na čem jsem. A nebylo mi z toho dobře. Od nového roku se jeho chování trochu zlepšilo a začal se mnou zase trochu víc komunikovat. Ale třeba ten koncert úplně vyignoroval, což mě dost mrzelo. Dost často jsem přemýšlela, co se stalo. Snažila jsem se na to vykašlat, ale dost dobře mi to nešlo. Obzvlášť když se vídáme v práci, že jo. A on se vždycky začal chovat hezky a já si pak dělala chvilku nějaké naděje a pak se to zase zhoršilo. Včera se mnou chtěl jít na oběd. Sám. Souhlasila jsem a byla jsem celkem ráda. Jenže pak se k nám přifařila kolegyně a z něj akorát vypadlo, že mi chtěl říct něco vážného o sobě. Celý oběd jsem se modlila, abycom už vrátili. Nedokážete si představit, co za hrůzy se mi honilo hlavou. Samozřejmě nejlepší varianta byla, že si někoho našel. Jinak jsem se děsila, že mi chce říct, že je nemocný nebo bůh ví co dalšího. Po obědě udělal ještě nějakou práci a pak mě vytáhl ven. 

Řekl mi, že před pár lety začal mít problémy s hazardem a prohrál hodně peněz. Od té doby se ambulantně léčí a chodí na terapie. Jenže to u něj teď propuklo znovu a udělal pořádný průser. Nejenom, že prohrál zase hodně peněz, ale udělal průser i v práci. Byl ráno u psycholožky, která mu poradila, ať to teď všem řekne, co nejdřív vyřeší a doporučila mu, aby šel na psychiatrii v Havlíčkově Brodě. Takže to včera řekl mně, ještě jedné kolegyni, které věří a taky našemu šéfovi. Ten se zachoval naprosto úžasně a podržel ho. Fakt klobouk dolů. A musím teda říct, že i klobouk dolů před kolegou, že se k tomu postavil čelem, řekl to a začal to řešit. Dneska ho čeká to nejtěžší - říct to rodičům. Není to poprvé, co to udělal, tak předpokládám, že to teď doma nebude mít jednoduchý. Hned včera si zamluvil místo v tom Brodě a začal prostudovávat jejich materiály. Jsem z toho dost přešlá a úplně nevím, jak se k tomu postavit.

Chápu, že je to nemoc a oceňuju, že to opravdu řeší a že s tím chce něco udělat. Podpořila jsem ho a řekla jsem mu, že ho klidně v Brodě i navštívím. Jenže co dál? No, to se asi uvidí. Fakt bych si strašně moc přála, aby mu tam pomohli a už nikdy nic takového neudělal. Ale jde to?

Říkám si, co je se mnou špatně, že přitahuju takové typy? DJ je závislý na sociálních sítích a hrách a trochu si myslím, že má problém i s alkoholem. Ale ten si to odmítá připustit. Kolega je zase patologický gambler. Já osobně mám taky hodně kostlivců ve skříni, tak možná nejsem schopná mít někoho, kdo je normální. Jsem dost zvědavá, co s kolegou udělají 4 měsíce strávené na psychiatrii. A jak to bude mezi náma dál. To všechno asi ukáže čas.