Dneska odlétám s Kolegou na dovolenou. Na jednu stranu jsem z toho nervózní, na druhou stranu se strašně těším. Jsem fakt zvědavá, jak spolu ten týden zvládneme. Máme o dovolené stejnou představu, tak by to mohlo být v pohodě. Slibuju si od toho, že ho víc poznám a potom se uvidí, jak to mezi náma bude dál. Užívám si toho, že on zařídil dovolenou, vybral místo i hotel a dokonce už i našel dobrou autopůjčovnu a plánuje výlet. To s ex neexistovalo, všechno jsem zařizovala já. Jediné, co mi trochu vadí je to, že jedeme na Menorcu, která je teď považovaná za rizikovou oblast. Tam sice potřebujeme akorát vyplněný dotazník a test do letadla, ale zpátky musíme být ještě pět dní v izolaci a pak teprve pátý den jít na PCR test. Nejdřív mě to docela naštvalo, protože když jsme si ten zájezd kupovali, tak to riziková země nebyla. Změnit už to nešlo, jediná možnost je tedy storno a to taky nechci. Tak jsem si holt zrušila dovolenou na příští čtvrtek a pátek a budu holt pracovat z domova, co taky dělat, když stejně budu muset být doma. Tu dovolenou si vyberu jindy, no. Nakonec jsem se s tím celkem smířila. Taky jsem se teda dost bála, abychom se tam nenakazili, ale jedeme do klidného hotelu a celkově do klidného místa, pokud pojedeme na výlet, tak sami dva autem, takže to snad bude v pohodě. V téhle době cestovat je opravdu radost. Ale stejně do toho jdu.

Co se práce týče, tak to vypadá na změnu. Fakt mě to tam nebaví a v září mi končí smlouva. Chtěla jsem přejít do jiného oddělení a už jsem to měla předjednané, ale vzhledem k tomu spojení s jinou firmou si říkám, že si možná moc nepomůžu. Tak jsem se ozvala manažerce z firmy, kde jsem byla loni na pohovoru. A už jsem měla pohovor a vypadá to dobře. Do konce příštího týdne mi dají vědět. Bylo by to fajn, kdyby to vyšlo. Je to sice taky korporát, ale ta manažerka je super a byla by moje nadřízená. A celkově tam jsou lidi spokojení a moc neodchází, což o něčem vypovídá, že jo. Takže aspoň v jedné oblasti se blýská na lepší časy.

A budu teta! Sice je to všechno dost komplikovaný, ale důležitý je, že to zatím dopadlo dobře (nechci to ještě zakřiknout, protože se prcek ještě nenarodil). Brácha se švagrovou mě vzali v pátek na večeři a oznámili mi tu radostnou novinu. ALE! Švagrová těhotná není. Mají náhradní matku a to je švagrové ségra. Švagrová děti mít nemůže, protože měla v 25 rakovinu čípku a vzali jí celý vnitřek kromě jednoho vaječníku. Vůbec jsem tohle netušila, takže to byl pro mě tak trochu šok a vstřebávala jsem to celý víkend. Její ségra už jí tenkrát nabídla, že jí dítě odnosí. Už před svatbou teda začala švagrová s bráchou řešit dítě, píchala si injekce na stimulaci toho jednoho vaječníku, vzali jí vajíčka, bráchovi sperma a udělali jim embrya. Jedno z nich dali ségře a dopadlo to dobře. Už končí třetí měsíc a zatím vypadá všechno dobře. Normálně z toho mám husí kůži, když si na to zase vzpomenu. Zaprvé z toho, čím vším si musela švagrová projít a za druhé, že má tak skvělou ségru, která pro ní tohle udělá. To je tak krásný!

Takže vlastně bych se měla cítit skvěle, to jsou samé dobré novinky, že jo. Přesto se tak ale necítím a netuším proč. Mám šílenou alergii, není mi dobře a mám nějakou rozhozenou psychiku. A nejsem si úplně jistá, jestli se to o dovolené srovná. Koupila jsem si teď zajímavou knížku Uprdelismus a beru si jí na dovolenou s sebou. Ráda bych se tím, co se tam píše začala řídit. On se člověk v dnešním světě opravdu stresuje blbostma, které vůbec nejsou podstatné. A o mně to platí ještě mnohem víc než o komkoli jiném. Já jsem schopná se i stresovat tím, abychom si dneska koupili dostatek vody a měli co pít od příletu až do rána.