Vy, co mě už delší dobu čtete, víte, že na sobě už nějakou dobu pracuju a krůček po krůčku pracuju na zpracování svých traumat a nepříjemných zážitků z dětství. Šla jsem hezky slupku po slupce a už jsem si toho spoustu vyčistila. Myslela jsem si, že většinu už mám za sebou a teď už bude potřeba tak maximálně něco dočistit. Některé věci byly hodně těžké a bolestné, obzvlášť ty, co se týkaly mámy. A tak jsem si myslela, že vím, jak vypadá dno.

Omyl. Jestli to, co jsem si zažila dřív, bylo dno, tak to, co jsem si prožívala a ještě částečně prožívám teď, je peklo. Ještě několik levelů pod dnem. Narazila jsem na další slupku. Narazila jsem na jádro všech svých problémů. Narazila jsem na slupku s názvem otec. Pouštění tohohle traumatu z dětství je pro mě natolik děsivé, že jsem málem skončila v Bohnicích. Nakonec jsem si ale počkala, až se uvolní místo v Riapsu a udělala jsem dobře. Strávila jsem tam teď týden na stacionáři a příští týden budu ještě pokračovat. Když jsem tam o tom začala mluvit, tak se vyvalilo tolik emocí a natolik silné, že jsem si fakt myslela, že to nedám. Nicméně začínám mít pocit, že se to malinko zlepšuje. Díky Bohu!

Ano, já už nějakou dobu vím, že je otec manipulátor a že se proti němu musím vymezovat a dát si nějaké hranice, protože mi bere strašně moc energie. Ano, jsem už dávno dospělá. Ale ted se otevřelo zranění té malé holky ve mně. Té malé holčičky, která měla tatínka na piedestalu a pro kterou byl tatínek ten nejlepší a asi možná i jediný člověk na světě. A víte proč? Protože si mě můj milý tatínek zmanipuloval a postavil proti mámě. Tenkrát jsem to nevnímala, ale teď si uvědomuju, že to pro mě muselo být naprosto strašný. Dítě má přece rádo oba rodiče stejně. Nemůže být postavené do téhle pozice! Vystavilo mě to obrovskému tlaku a vůbec nechápu, jak jsem to vlastně mohla ustát. Někde jsem to v sobě zavřela a vyplavalo to na povrch až teď. On se tím mstil mámě. Měli jsme spolu tajnosti, mluvil přede mnou o mámě a babičce, jak jsou proti němu, jak jsou špatné a jak on je chudák, který to musí snášet. Já byla jediná, kdo byl na jeho straně. Já byla jeho jediný spojenec, jediný, kdo se ho zastával. Jediný, kdo se ho snažil udělat šťasným a udělal cokoli, co on řekl. Vzhledem k tomu, že mě i hodně mlátil a vydíral, tak jsem z něj měla i obrovský strach.

Další věc, která se tam odehrávala, bylo to, že mě nebral jako dceru. Postavil si mě do role partnerky. Upřímně je mi z toho na blití. Jakože opravdu fyzicky. Každý den se dávím a je mi zle od žaludku. Neskutečný, jak tělo reaguje na prožité trauma. Asi bych se ani nedivila, kdyby i ta necitlivá ruka byla z toho. Když jsme se o tomhle začaly s psycholožkou bavit, tak jsem nejspíš zažila šok a absolutně jsem to odmítla. Vědomě jsem věděla, že je to nechutný a že je mi z otce blbě, ale jinak jsem necítila nic. Ale najednou jsem nemohla dýchat, zhoršila se mi štítná žláza a pak se mi ještě snížila citlivost v ruce. Přidaly se k tomu všemu obrovské úzkosti a strach a už jsem před tím nemohla zavírat oči. Muselo to ven.

Po tom týdnu v Riapsu jsem už schopná si přiznat, že jsem byla týrané a zneužívané dítě. A že mi tohle dělal můj milovaný tatínek. Ten tatínek, který byl na tom piedestalu a byl nedotknutelný. To je opravdu hodně drsné prozření. Hodně kvůli tomu brečím, ale už se občas začínám i vztekat. Je mi to všechno strašně líto a nechápu, proč to dělal. Bohužel zjišťuju, že ta manipulace proti mámě byla vědomá. To je prostě neomluvitelné. Je pro mě teď hajzl a nejsem schopná s ním komunikovat. Vůbec nevím, co bych mu řekla. Když mi v úterý volal, tak jsem mu to nezvedla a napsala jsem mu, že jsem v krizovém centru, nechci s nikým mluvit a potřebuju se soustředit teď jenom na sebe. Tím jsem získala čas na to, abych se dostala z toho nejhoršího. Vím, že se tomu potom budu muset postavit a ozvat se mu. Ale to nechávám na dobu, až budu silnější a to nejhorší budu mít zpracované.