Tak co je u mě nového? No, hodně věcí. Často se mi teď mění nálady - jednu chvíli jsem smutná a chce se mi brečet, druhou chvíli se vznáším v oblacích. Samozřejmě to souvisí s mým kolegou. Ano, pokračuje to. A já se zmítám mezi výčitkama a mezi krásným pocitem, že zažívám hezké věci. Výčitky bych neměla mít já, nedělám nic špatného. Měl by je mít on, ale nemá. Je mi s ním fajn, máme se pořád o čem bavit, máme stejný smysl pro humor. Každý den si píšeme, občas se svezeme nákladním výtahem, občas mě někam odveze. Píše a říká mi nádherné věci. Přesto jsem dneska začala mít pocit, že on je v tom zamotaný mnohem víc, než já. Že já to beru tak nějak sportovně. Dneska jsem třeba přišla později do práce, protože tu nikoho nemám a hned mi ráno psal, kde jsem, že měl strach, jestli se mi něco nestalo... Pak ho zarazila narážka od mého bývalého šéfa - z legrace se mě zeptal, kdy půjdeme na tu večeři. On normálně začal žárlit! Nemluvě o tom, že jdu dneska s kamarádkou do baru. To taky nese nějak těžce.... Ups... takže se evidentně taky trápí... Ale asi mu to stojí za to. Neustále mi píše, jak by mě chtěl obejmout a klidně mě odveze domů přes celou Prahu a pak se vrací domů opět přes celou Prahu, aniž by se mezi náma stalo něco víc než líbání...

Každé ráno, když vstávám, tak jsem nervózní z toho, že jdu do práce a z toho, že tady zase bude a budeme si psát a budeme po sobě koukat atd. Jsem z toho dost často napjatá k prasknutí a vím, že to pro mě není dobré, takže se snažím aspoň občas na to nemyslet a zhluboka dýchat. Ale začínám z toho být unavená a jsem ráda, že je pátek. Těším se na víkend, až si odpočinu. Dokonce jsem zase začala kouřit, abych aspoň trochu uvolnila to napětí, což je děsná blbost... to vím.

Tu blbou a smutnou náladu mívám většinou ráno. Odpoledne se to pak lepší. Včera jsem pak měla večer náladu výbornou. Po práci jsem šla ke kadeřníkovi. Mimochodem - mám naprosto úžasného kadeřníka! Strávila jsem tam asi 3 hodiny, nechávala jsem si chemicky rovnat vlasy, protože už mě ty moje vlny jedna sem, druhá tam nebaví a taky mě nebaví se obden žehlit. Z toho, co mi na hlavě vytvořil jsem absolutně nadšená!!! Jela jsem včera domu s naprosto úžasnou náladou! Cítila jsem se tak šťastná a plná energie, že bych nejradši skákala a křičela radostí. Měla jsem ohromnou chuť pařit a užívat si života plnýma douškama. Takhle jsem se necítila už hodně dlouho a uvědomila jsem si, jaký jsem udělala pokrok. Ještě nedávno jsem seděla doma a nikam se mi nechtělo chodit. Teď zvládam všechno celkem v pohodě.

Bohužel to napětí nezůstává úplně bez dopadu. Začínám se cítit trochu divně a jsem fakt unavená, takže bych se asi zase měla začít trochu soustředit na sebe, jinak zase skončím doma na neschopence. A to mi za to opravdu nestojí. Takže zase hezky přestanu kouřit, kolegu trochu zklidnim a hodim se hezky do pohody.

Dneska večer jdu pařit s kamarádkou do jednoho baru v Praze. Včera jsem na to měla náladu, dneska se mi nikam nechce. Ale určitě mi udělá dobře se vypovídat a půjdu brzo domů. Asi ze mě nebude úplně nadšená, protože nejsem poslední dobou moc dobrý společník na paření, ale to se holt nedá nic dělat.