Tak po včerejší pařbě mám s Objevem jasno. Na nic jsem se ani nemusela ptát. Prostě už vím, že ne.

Jinak to byl docela fajn večer. Nejdřív jsme si byly s holkama sednout v jednom baru, daly jsme si drink a chvíli klábosily. Bylo to jak v Sexu ve městě. Všechny jsme se ohákly, namalovaly, učesaly a vyrazily do víru velkoměsta.  Pak jsme šly do baru, kde na nás čekali kluci. Je to nový bar a je to tam pěkný. I hudba byla dobrá, ale zrovna tam probíhala oslava narozenin nějakých patnáctiletých dětí, takže jsme se přemístili do jiného baru. Tam to bylo dobrý, takže jsme tam zůstali. Já normálně nepiju, ale dala jsem si alkohol na kuráž. No. Nevím proč, ale nějak se tam ke mě měl kamarád... pořád jsem ho odstrkovala. Na mojí kamarádku si ještě netroufne, protože se neznali. No, ale Objev si na ní troufnul. Asi vždycky bere to, co zbyde. Nebo nevím. Takže na Silvestra jsem na něj asi zbyla, protože kamarád si vybral Prudilku. Proto se zřejmě na Silvestra choval tak, jak se choval. Pak tam byl nadšený z nějakých holek, které nazýval svými fanynkami. Schválně jsme mu bránily s kamarádkou v přístupu k nim, tancovaly jsme tam před ním a kolem něj a tak... Byla to jakože sranda. Jenže když odešla kamarádka na záchod a zase jsme spolu začaly tuhle hru hrát, tak mě to potom nějak přestalo bavit a naštvala jsem se. Řekla jsem si, že když za těma holkama tak moc chce jít, tak ať si jde a políbí si prdel. Viděl, že jsem se naštvala a nechal toho. 

Ještě před tím tam otráveně stál a říkal, že je to tam hrozný a měl řekl, že jsem hrozně prvoplánová, když se mi líbí taková hudba. Co to slovo prvoplánová vlastně znamená? Sice ho neznám, ale uráží mě.  Naopak, když jsme odcházeli, tak říkal, že se mu tam líbilo. Hrozně si protiřečí.

V podstatě nejvíc mi došlo, že to nemá cenu, když stál, já kolem něj hodila šálu, přitáhla si ho k sobě a říkala mu, ať tančí, ne? A on? Dál stál a odpověděl mi, že pije. Někdy před třetí jsme odcházeli. Holky tam ještě zůstávaly a kamarád odešel dřív, protože den před tím pařil do šesti do rána.  Takže jsme odcházeli spolu. Oba jsme si zavolali taxíka a čekali tam spolu. Říkala jsem si, že ho zkusím obejmout. Tak jsem ho objala a schválně řekla, že se o něj opřu, že jsem unavená. On mi na to odpověděl, že ho bolí záda a nohy a že mě neudrží. Ani mě nechytil, neobjal, nic. No, a to je úplně jasný, ne? V takové chvíli ani nemělo cenu se ptát, jestli ho někdy napadlo, že bychom byli něco víc než kamarádi. Evidentně ne. Pak mu přijel taxík. Dřív než mě. A on šel a nechal mě tam čekat. Samotnou v noci. Sice měl tendence, že by tam se mnou zůstal, ale pak se mě zeptal, jestli by mi nevadilo, kdyby jel. Co jsem mu na to jako měla říct? Jasně, že vadilo, ale rozhodně jsem nechtěla, aby tam se mnou čekal jenom proto, že jsem si to vynutila. Pak se ani neozval, jestli jsem dorazila v pořádku. Nic. A ještě se se mnou rozloučil slovy: "tak čau, uvidíme se... (odmlka)... někdy." Tak ať si trhne nohou. 

Jsem zklamaná a naštvaná. Hodně. Dopoledne mi volaly holky. Celý včerejšek jsme zhodnotily a taky jsme si tahaly karty. Mě na Objeva vyšly 4 disky, což je dobrá karta! Znamená to, že přijde citové naplnění. Proč mi vychází takový karty, když se Objev chová úplně opačně?

A to jsem ještě včera večer psala na facebooku do statusu část textu jedné písničky, kde se zpívá, že budu večer tancovat, jak kdyby to měla být poslední noc v mém životě. Kluci na to dneska ráno reagovali. Kamarád napsal docela vtipnou hlášku, která se rýmovala. Objev napsal, že ho bolí nohy. Asi z chození po Ikee. Cože??? Nereagovala jsem na to. Co na to asi tak napsat? Ať příště radši sedí doma, že z toho ho nohy bolet nebudou? Nechtěla jsem být jízlivá, tak jsem to radši nekomentovala.

No, takže na příští týden už si dělám svůj plán, na další taky... A je do toho zahrnovat nebudu. Uvidíme, jestli se ozvou. Jakože ozvou, to je jasný. Ale možná je odmítnu. Fakt je totiž ten, že jsem toho s nima teď plánovala až až a je na čase si od nich odpočinout. Měli by se taky snažit, chlapci. 

Jo, a taky jsem Objevovi řekla, že si myslim, že chlapi by měli dělat první krok. Ne ženský. Tvářil se na to dost divně. Jakože jsem se snad asi zbláznila, ne? A řekl mi na to, že on čeká, až někdo zazvoní u jeho dveří (chování tomu ale neodpovídá, viz jeho "fanynky"). Tak ať čeká. Já rozhodně nebudu ta, která bude u jeho dveří zvonit. Jsem ochotná chlapovi vyjít vstříc tak na půl cesty. Víc ne.

No, takže asi tak. Od něj se teď musím nějak odpoutat a rozhlížet se. Jsou i jiní chlapi, ne?