Tak je za námi další víkend. Zrovna na tenhle víkend jsem se ani moc netěšila, ale nakonec to nebylo tak hrozný. Máma totiž slavila narozeniny, takže jsem tam musela jet na víkend.

Víkend jsem si ale udělala prodloužený - vzala jsem si v pátek dovolenou. Hlásili až 35 stupňů, tak jsem se domuvila s kamarádkou a jely jsme se koupat a pak k ní na terasu na kafíčko. Byl to super den. Pátku předcházel úžasný čtvrteční večer s mým ženatým kolegou. Trochu jsem se bála, že z toho budu mít zase výčitky a nebude mi úplně dobře, ale bylo mi fajn. Pátek jsem si s kámoškou fakt užila, hned bych si takový den zase zopakovala. 

V sobotu ráno jsem se ale vzbudila a nebylo mi úplně nejlíp. Měla jsem takovou nějakou lehčí úzkost a přemýšlela jsem, z čeho to asi tak je. Tak když nepočítám ženatého kolegu, tak jsem se asi taky docela děsila toho, že mám před sebou víkend u mámy a vůbec se mi tam nechtělo. Taky když jsme tam s bráchou přijeli, tak jsem se tam necítila vůbec dobře. Rodiče se bavili hlavě s bráchou, mě se nezeptali ani na to, jak se mám... Takže jsem vlastně ani moc nemluvila. Najednou tam na mě padnul takový pocit, že to tam 2 dny snad ani nevydržim a upřímě jsem se děsila večeře, kdy s nima zase budu muset strávit nějaký čas. Měla jsem z toho fakt úzkost. A měla jsem pocit, že jsem se dostala do takového nějakého meziobdobí, kdy mám divný pocit, když jsem o víkendu v Praze - nejsem na to ještě moc zvyklá, přece jenom jsem jezdila k mámě nebo k tátovi téměř každý víkend dost dlouhou dobu. Ale zároveň se mi ani moc nechce jezdit k mámě a fakt se tam necítím dobře. Taky jsem byla dřív zvyklá mámě téměř všechno říkat a teď nechci a jsou věci, které jí ani říct nemůžu. To, že mám něco se ženatým kolegou by určitě nerozdýchala a já bych asi ani ty její řeči poslouchat nechtěla. Po obědě jsem se sebrala a šla jsem se sama projít. Sice se mi nechtělo, ale už se znám, tak jsem věděla, že mi to jenom prospěje. A taky že jo. Udělalo se mi fakt líp a zlepšila se mi nálada. A pak už to bylo v pohodě. Večeře proběhla v klidu a celý večer potom taky. Pouštěli jsme si Beatles, hráli 4lověče nezlob se a dost se u toho nasmáli. Bylo to nakonec opravdu fajn. 

No.... ale dneska ráno mi zase nebylo moc dobře. To už ale nebylo z víkendu u našich, ale z ženatého kolegy. A taky už se mi objevila alergie v plné síle... Prostě úžasný. Ráno jsem se vzbudila s rýmou a červeným okem, které svědilo jak čert. Během dne to naštěstí nebylo tak hrozný, ale čekám, že se k tomu ještě zhorší astma. Takže jsem se začala těšit na podzim.  Dopoledne jsme s mámou připravovaly oběd, pak přijela babička, s tou jsme se naobědvali, dali si kafíčko, popovídali a odpoledne jsme se vrátili domů.

V podstatě celý víkend mě napadají různé myšlenky ohledně toho mého kolegy. I když minulý víkend to bylo horší. Také jsem mu v pondělí napsala, že to musí skončit, že to prostě nezvládam a že bude lepší, když budeme jenom kamarádi. Vzal to v pohodě, prý to čekal. Jenže jsme si spolu pořád tak hezky psali, v pondělí mě odvezl k doktoru, na psychiatrii, nechtělo se mi tam samotný, počkal tam se mnou, pak jsme jeli zase zpátky do práce. Fakt jsme se nedotýkali a jenom si spolu povídali, ale napětí by se mezi náma dalo krájet. Bylo to naprosto úžasný! Bylo mi s ním krásně, můžu se s ním bavit o všem. Takže jsme to prostě ani jeden nevydrželi a ve čtvrtek se spolu málem vyspali. A mě z toho opravdu není nijak špatně a nelituju toho. Jenom je mi občas smutno. Podle toho, co vypráví, si s manželkou už ani nedají pusu na dobrou noc, na přivítanou, neobejmou se, spí spolu jednou za měsíc i méně často... někdy více často. I když... jeho maželka by mi možná řekla něco jiného. Nedělám si žádné iluze, vím, že se nerozvede, že by pro svoji rodinu udělal cokoli a snažím se to tak brát. Teď ve čtvrtek odjíždí na 14 dní s rodinou k moři. Asi je to pro mě dobře, protože ho aspoň nebudu mít každý den na očích. No jo.... mám ho ráda. Když se mě někdo zeptá, jestli jsem zamilovaná, tak odpovídám, že nevím... Tak co to asi znamená? Asi jsem, no. Ale musím si stanovit určitá pravidla, která budu dodržovat. On má víkendy a dovolené, kdy se mi samozřejmě nemůže ozývat, protože je s rodinou. Já mám naštěstí své koníčky, takže na něj nemám každý den čas. Od teď si s okamžitou platností zakazuju kontrolovat mobil, jestli náhodou nenapsal a taky mu hned odpovídat. A hlavně si kvůli němu nesmím bránit v poznávání svobodných chlapíků, se kterýma bych mohla mít normální vztah. A musím, prostě to musím dodržovat.

Co se těch svobodných chlapíků týče - kolegyně mě pozvala na příští víkend na oslavu svých narozenin. Je to víkendová akce na nějaké chatě ve Špindlu a já tam kromě ní nebudu nikoho znát. Sice bych byla na pokoji jenom s holkama, ale koupelna a záchod jsou na patře společné pro všechny. Mám z ní pocit, že mě tam chce s někým dát dohromady.... Prý aspoň poznám nové lidi... Nevím, jestli se mi tam chce. Určitě se mi tam nechce být od pátku do neděle. Tak jsem si říkala, že bych mohla udělat kompromis a jet tam s nimi v pátek po práci, užít si páteční večer, sobotu v Krkonoších a večer jet domů. A neděli si už užít hezky v klídku v Praze. Anebo že bych tam jela až v sobotu autobusem a vrátila se s nima v neděli? Ještě to promyslím, ale myslím, že ta první varianta je asi lepší.

Doufám, že jste mě neodsoudili kvůli tomu, co se děje mezi mnou a kolegou... Možná jsem to měla dát do zaheslované rubriky, ale neuchtěla jsem...