Tak nám začal zase nový měsíc. A mě začala zase práce na plný úvazek.  No... nadšená z toho nejsem. Na ten poloviční úvazek jsem si fakt zvykla a teď se mi bude špatně zvykat zpátky na plný úvazek.

Taky jsem dneska úplně hotová a nejradši bych spala. Jenže mám nabitý den. Musím běžet z práce dřív a jdeme fotit reportáž na letiště. Půjčila jsem si kvůli tomu i externí blesk, takže vypadam skoro jako profík. Ale foťák je s tim těžkej jak prase. Unavená jsem teda hlavně z prodlouženého víkendu ve Špindlu. Bylo to opět náročný a to jsem tam spala asi nejvíc ze všech. No, ale nejsem zvyklá mít tolik pohybu. Ze začátku to vypadalo tak nějak všelijak. První noc jsem vůbec nemohla spát. Tak jsem si asi ve 4:00 vzala půlku neurolu, abych se zklidnila. Pak jsem teda na chvilku usnula. Celý čtvrtek byl takový nějaký podivný. Šli jsme procházkou dolu do Špindlu na bobovku. Byl tam jeden kluk se dvěma dcerama. Cestou dolů jedna z holek zakopla a začala bulet. Když jí uklidňoval, hrozně mi připomněl ženáče. Jak jsem byla nevyspalá a ještě celkově taková nějaká labilní, tak jsem zbytek cesty nenápadně probulela. Pak už jsem se začala dávat dohromady a zbytek pobytu jsem si celkem užila. Jenom občas mi bylo smutno, když jsem viděla, že je tam většina singl holek, několik singl kluků a nic z toho není. Zjistila jsem, že kamarádka zřejmě chodí s tím klukem, co má 2 dcery. On se asi rozvádí... Ona o žádném chlapovi nemluví, tak jsem to nevěděla. Ale věděla jsem, že ani jednu noc nebyla ve své posteli (byla s náma na pokoji). Docvaklo mi to, až když jsem jí viděla v sobotu večer, jak se k němu tulí. Asi to s ním nebude mít úplně lehký... Rozvádí se, je z toho hodně špatněj, svoje dcery miluje, jsou rozmazlené a jí leze na nervy, že se po něm pořád válej...

Dál tam byl kluk, který je prostě takový svéráz... Dál ho nemá ani cenu popisovat. Ono to dost dobře nejde... Prostě je hodně svůj.

Taky tam byl Špindlerák, o kterém jsem tady už psala. Líbil se mi totiž. Jenže mě to naštěstí přešlo. Zase bych si akorát natloukla držku. Má rád pozornost žen. Nejdýl chodil s někým max 5 měsíců. Baví ho lovit, ulovit a pá pá.... V tu chvíli se objeví někdo jiný, zajímavější, nedobitý... jak řekl... "there is a plenty of fish in the see for me".... A ještě ke všemu nosí tanga, který mu občas vykouknou z kalhot.  Takže tohle nebrat.

A pak tam byl kluk, který s náma spal na pokoji. Ten mě dokázal nasrat hned první večer, protože se mě neustále snažil přemlouvat, abych nechodila spát, protože on slíbil jejich kamarádům, kteří ještě měli přijet, že na ně počkáme (měli přijet asi ve tři ráno). Mě bolela ta osmička a fakt jsem chtěla jít spát. A nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. Málem jsem ho už poslala do prdele, ale včas pochopil a nechal mě pak už být. No, já jsem pak stejně nespala... Další dny už to bylo lepší. Ale... On spal se špuntama v uších, s maskou přes oči, ráno snědl přesné množství vloček a zrní, smíchaných dohromady, vypil zelený čaj s citronem, hádal se se mnou, jestli je moje mikina oranžová nebo lososová, jestli je jeho bunda ještě bílá nebo už šedá... A hlavně! Líbí se mu jenom holky s velikostí XS. Takže je singl.  Překvapivě s ním ale nakonec byla i docela sranda.

Tak si tak říkám, kde jsou ti chlapi? Jakože fakt chlapi? Kteří nenosí tanga, nespí s maskou a se špuntama, nejí zrní, složí skříň, pomůžou s těžkým nákupem, otevřou dveře, pomůžou do kabátu, opraví tekoucí záchod...???? Snad nevymřeli.... Snad nějakého potkám.

Pořád jsem teda ještě myšlenkama ve Špindlu, ještě mi mozek nedorazil zpátky. Takže mi ani moc nevadilo, když jsem ráno přišla do práce a nemohla jsem se přihlásit do počítače, protože si v Anglii na IT mysleli, že jsem tady prostě skončila. Ano skončil mi poloviční úvazek a mělo se to převést na plný... To je ale asi moc těžké, tak mě prostě zrušili, no. Proč ne. Tak jsem nic nedělala. Akorát třídila nějaký papíry. Po zbytek dne tak nějak střídavě funguje a nefunguje net... Tak už bych skoro radši šla.

A v pátek mi volali z bývalé práce, že jsem tam oficiálně poslední pracovní den a že tam teda mám zápočťák a reference a kdy si to teda vyzvednu. Tak jsem řekla, že to chci poslat poštou. Nedokážu si představit, že bych tam musela jít. Asi bych umřela. Znovu bych oživila tu ránu, která se začíná pomalu hojit. Ale z toho mi bylo taky smutno a teď když si na to vzpomenu, tak zase je. Potkala bych tam ženáče a hlavně plno lidí, který jsem fakt měla ráda. Bože, jak mě se po nich stýská! Dost mě překvapilo, že reference budou dobré. Šéf prý kolem toho dělal takové dusno, že to nakonec podepsal generální ředitel a toho blbečka z toho vynechali. Super. To jsem ani nečekala! Od té doby se mi samozřejmě o bývalé práci zase zdá. Nejdřív se mi zdálo ještě ve Špindlu, že vyhodili i kolegu a na dnešek se mi zdálo, že mi generální nabídl, jestli bych se nechtěla vrátit a pracovat u něj. Pamatuju si, že jsem v tom snu měla hrozné dilema, jak to mám udělat se současnou prací... jestli sem mám nastoupit aspoň na měsíc a pak dát výpověď a vrátit se tam... Na závěr se mi ještě zdálo, že nemůžu chodit a jsem na vozíku. Fakt super. Takže jsem se ráno zase vzbudila úplně mimo a byla jsem dost ráda, že to všechno byly jenom sny.

A teď už bych šla nejradši domů a rovnou do postele. Jsem strašně uvanevá. Ale musím jít na to letiště. Pak máme ještě večeři, kterou jsem si závazně objednala, ale asi se na to vykašlu a i když to budu muset zaplatit, tak pojedu domů. Chci totiž jenom spááááát (a beze snů).

A ještě ke všemu jsou teprve čtyři odpoledne a už se začíná stmívat. To je bordel teda...