V DEŠTI - 25.10.2011
25. 02 2013 | 21.29
*
Když pršelo chodívala jsem ráda venku. Zejména
v údobí let "náctých". Nejraději jsem se procházela
kolem Otavy nebo si sedla na břeh této romantické
řeky a dívala se jak kapky padají na hladinu toku.
Doslova jsem byla fascinována drobnými kapkami
vody, které v lese dopadaly na jehličí nebo do trávy.
Téměř pohádkové jevy jsem pozorovala i na
skalách za Svatým Václavem, kde jsem pobývala
velice často. Sedět pod skálou, kudy vedla uzounká
cestička občas ponořená do vody, byl ohromný
zážitek. Pozorovat kapky jak pleskají o hladinu
řeky, nad kterou se vznáší lehký opar anebo se dívat
na duhu, která se jako slavobrána klenula na nebi,
opravdu neznám nic krásnějšího. V těchto vzácných
chvílích mne napadaly verše o lásce, přírodě i letních
radovánkách. Někdy se mi zdálo, že déšť je jakoby
oddechovým časem léta. Sluníčko zašlo za mraky
a horký vzduch osvěžen kapkami vody dodal do
atmosféry milióny perliček, které posilovaly dech
životodárnou energií.
Pamatuji na čas mých sedmnácti let, kdy jsem se
ráda líbala v dešti či dokonce bosa šla v bouřce
přes náměstí, kde byly ohromné louže odrážející
obrazy historických domů jako od nějakého malíře.
O rok později jsem si psávala volným veršem básně
o dešti, mrholení, duze i mlze a nechala jsem se
unášet jarní a letní fantasií daleko za realitu
všedního dne. Někdy ta mokrá písmenka sezobl
racek na kamenném mostě jindy vyschla a ztratila
se úplně.
PRŠÍ
mlaskavé údery
razítkují střechy chodníky okna
a každý dostane potvrzení
studené za krk
Protestujeme proti těm
kteří chodí v dešti pomalu
se zvrácenou hlavou
Také se zakazuje
při šlápnutí do louže
vyprsknutí smíchem
Kaluž je tady pro rozšiřování
tesknoty a smutku
Usmívání se během deště
je velmi podezřelé
a k tomu polibek
s navlhlými rty je méně
hodnocen
Kdo se líbá v dešti
je dekadent
V dešti se povoluje
pouze
odhodlaná rozmrzelost
Nepřipouští se aby
si někdo někde
z deště dělal
malou večerní veselou
a mokrou slavnost
( ph 1963)