KAMILOVA KROČKYÁDA - 3.3.2013

 

Krátce po sedmé hodině ranní jsem spolu s manželem

byla nakupovat pár nezbytností potřebných na nedělní

oběd. V povelském Albertu skoro nikdo ani nebyl, takže

jsme byli raz dva hotovi. Zboží jako obvykle ještě nebylo

nachystané. Cestu tam i zpět jsme museli volit oklikou,

protože na té nejkratší sedělo na lavičce pět ožralých

bezdomovců a tak jsme si mohli připočítat více kroků.

Chtěli jsme jít na procházku i po obědě, ale zamračená

obloha nevěstící nic dobrého nás vůbec ven nenalákala.

Do Krokovníčku si proto připisuji jen 1400 kroků.