7. 04 2013 | 11.50
Šestnáctý březnový den byla sobota. Sluníčko od rána lákalo
ke krokovým variacím a protože bylo nad nulou, vyšla jsem
si k hlavnímu nádraží. Měla jsem o čem přemýšlet, protože
včerejší den byl neobyčejný. Promíchaly se pocity krásné a též
neradostné, které to hezké doslova rozmetalo na cimpr campr.
Ale to se jak jistě mnozí víte, stává. Celou noc jsem nemohla
spát a pořád jsem o této nevšední zlobě přemýšlela. Původně
jsem chtěla jet hledat ulici Příčnou, ale na to počkám, až bude
tepleji. Vydala jsem se k rodnému domu herce Rostislava
Čtvrtlíka, kde je od listopadu 2011 instalována pamětní deska.
Protože bylo sluníčko, tak se docela podařila i fotografie. Hned
naproti domu je zajímavý obchůdek, který musím některý
všední den prozkoumat i uvnitř, ikdyž asi ochutnávat nebudu
nic smět. Moc jsem toho neušla, jen 4 600 kroků, ale aspoň něco.
Masarykova ulice